Povídky

Kdo chce, ať čte. Kdo nechce, ať odejde a nerozhlašuje, že nechce, neboť na to nikdo není zvědavý. Vaše kukajda

Novinky

splněné přání

začátek

Jak to bylo.

První slza dopadla na podlahu. Za ní následovala další. Pak třetí. Vodopád slaných slz stékal dívce po drobné tváři a přistával na zemi. Nepokoušela se ho zastavit. Proč taky? Její sen se nesplnil. Nestal se zázrak, ve který tolik věřila. Dnes má narozeniny, ale sova s vytouženým dopisem nepřilétla.

Sam?“ Do velké protáhlé místnosti s řadou postelí vběhla dvanáctiletá tmavovlasá dívka. Když si všimla slz na tváři své kamarádky, trochu zpomalila.

Co se ti stalo?“

Sam si setřela slzy a zhluboka se nadechla. „To nic, bouchla jsem se do kolene a strašně to bolí. Proč jsi mě hledala?“

Druhá dívka začala radostně brebentit: „Paní vychovatelka nám dvěma dovolila jít odpoledne do kina na nového Harryho Pottera! Prý to máš jako dárek k narozeninám! Není to senza? My jdeme do kina! Musím to říct ostatním holkám. Zatím ahoj. Vycházíme ve tři.“ A byla pryč. Sam se znova rozbrečela. Byla strašně ráda za ten dárek, ale připomnělo jí to fakt, že svět Harryho Pottera není skutečný a nikdy nebude. A přitom by byla tolik ráda, kdyby doopravdy mohla navštěvovat onu kouzelnickou školu zvanou Bradavice a učit se čáry a kouzla.

Víte, Sam Beerová byla jedenáctiletá (ode dneška) dívka vyrůstající bez rodičů v sirotčinci. Měla delší hnědé vlasy a velmi neobvyklé oči. Neměly stálou barvu. Někdy byly modré, jindy zelené, fialové, šedé, hnědé a dokonce už se párkrát stalo, že se Sam v nejvyšší zlobě zbarvily do černa. Ale to se opravdu nestávalo často.

Milovala svět Harryho Pottera. Na svůj věk byla duševně neobvykle vyspělá. všechny knížky o jejím hrdinovi znala takřka nazpaměť. Nestávalo se často, že by dítě v jejím věku dokázalo přečíst a rozumět opravdu všem pěti dílům. Nicméně šlo o to, že v tom světě fantazie žila skoro víc než v reálném světě. Došlo to až tak daleko, že uvěřila jeho existenci. Dokonce se kolem ní začaly dít divné věci, alespoň si to do dneška myslela. To, že dnes nedostala ten dopis, znamenalo jen dvě věci. Svět kouzel buď neexistoval, nebo nebyla čarodějka. Rozum jí říkal, že kouzla nejsou, ale srdce si nebylo jisté. Přesto měla Sam náladu pod psa, protože není lehké procitnout z poblouznění, ve kterém jste skoro půl roku.

Sam, pospěš si! Vždyť nám to uteče!“

Běž napřed, já tě dohoním,“ pobídla Sam kamarádku nepřítomně. Byla zcela zaujatá dveřmi do nějaké špinavé putyky. V Londýně jich bylo hodně, ale tahle vypadala zvláštně. Navíc si jí Sam nikdy nevšimla a to tudy procházela každou chvíli. Jako v transu se k ní přiblížila. Natáhla ruku a vzala za novou lesklou kliku, která jako by k těm dveřím nepatřila. Právě tohle vypadalo tak divně. Ale bylo to i takově tajemné volání, které Sam téměř slyšela, přestože bylo ticho. Podivné ticho.

Za dveřmi nebylo nic, jen tma. Sam chtěla zavřít, když jí nějaká síla do té tmy shodila.

Začala se propadat. Nikde nebylo nic, čeho by se mohla zachytit. Prostě jen černota, kterou se propadala. Začala křičet a volat o pomoc. Skoro i brečela. Měla hrozný strach, že až dopadne, roztříští se o tvrdou podlahu a nikdo jí už neuvidí.

Po nějaké době křičet přestala. Došlo jí, že ji nikdo neuslyší. Místo toho čekala, co bude dál. Opravdu už totiž padala už dost dlouho.

Najednou se sama od sebe zastavila. Zůstala viset uprostřed ničeho. V dálce se objevilo světýlko. Přibližovalo se. Když si na tu záře Sam zvykla, uviděla v centru záře ženu. Nebyla to ale osoba ze Země, protože tak průzračně modré oči a čistě bílé vlasy nikdo, koho Sam znala, neměl. Taky zvláštní stříbrné šaty lehce přiléhající k ženině postavě nebyly normální. A zvláštní nadpozemsky krásný hlas taky nepatřil nikomu smrtelnému.

Jsem dcera praotce Času a jmenuji se Aer. Znám tvoje touhy a pomůžu ti je uskutečnit. Ve tvé duši je ukryta prastará magie, která by se měla rozvíjet. Proto jen kvůli tobě učiním skutečným svět kouzel, který si vymyslela žena se jménem, které ty moc dobře znáš. Budeš studovat v Bradavicích, jak sis vždy přála. Jen potřebuji vědět jednu věc. Kterou dobu si vybereš?“

Sam ale nic neříkala. Byla v šoku. Tohle musel být sen! Není možné, aby se něco takového dělo. Ale na druhou stranu, není tohle věc, kterou si tolik přála. Nač tedy váhat?

Chtěla bych chodit do školy s Harryho tátou,“ řekla nakonec. Harryho rodinu chtěla moc poznat. Skoro nic o nich nevěděla.

Dobrá. Ale musím tě požádat, abys pokud možno zachovala proud času takový, jaký je v knihách. Je to kruté, ale takový je život. Musíš si uvědomit, že pokud

Harryho rodiče necháš žít, zaplatí za to v dalších třinácti letech příliš mnoho lidí," smutně se usmála, „prožijí hezké roky, to ti slibuji. Tady máš klíč od trezoru. Myslím, že víš, do jaké banky máš zajít. Přeji ti pěkný den. Nashledanou.“

Tma se rozplynula a Sam zjistila, že stojí před tou hospodou. Klika ale byla stejně ošoupaná jako dveře.

Tentokrát po otevření odhalila místnost plnou klábosících lidí. Za pultem v rohu místnosti obsluhoval nějaký mladý kluk. Nemohlo mu být víc než šestnáct. Zřejmě tu byl na výpomoc. Právě čepoval nějakou neidentifikovatelnou tekutinu do třech vysokých sklenic. Sam se šťastně usmála a vešla dovnitř. Dokázala to, je v jejím vysněném světě. Nemohla uvěřit, že ještě dneska ráno plakala, protože se cítila opuštěně a taky proto, že se jí její přání nesplnilo. Teď se dívala na plno lidí, kteří byli bezpochyby kouzelníci a čarodějky.

Pár lidí se po ní otočilo, když kolem nich procházela, ale jinak nevzbudila moc pozornosti. Prošla kolem nálevního pultu a otevřela nenápadné dveře, za kterýma byl malý dvorek a neprostupná zeď.

„Do háje! Nemám hůlku,“ uvědomila si Sam zděšeně, když se na zeď podívala. Jak se dostane na druhou stranu. Chtěla se otočit a jít někoho poprosit o pomoc, když se jí za zády ozval příjemný hlas: „Mohla bych ti nějak pomoct?“

Poslední komentáře
06.12.2007 18:08:48: Já vím. Začátek bude strašný, ale pak plánuju něco nového, co jsem nikde nečetla.
05.12.2007 20:09:02: začátek je napsaný pěkně....jenom povídkama tohodle typu začínám být už přehlcená...je jich najednou...
04.12.2007 16:32:53: Zatim to vypada zajimave, ale uvidime, jak se to bude dal rozvijet. Napad je to opravdu dobry, ale j...
 
Kdo chce, ať čte. Kdo nechce, ať odejde a nerozhlašuje, že nechce, neboť na to nikdo není zvědavý. Vaše kukajda