Povídky

Kdo chce, ať čte. Kdo nechce, ať odejde a nerozhlašuje, že nechce, neboť na to nikdo není zvědavý. Vaše kukajda

Novinky

splněné přání

Ten, který tu nemá co dělat

Zdravím vás. Tak tu máte novou kapitolu. Upřímně řečeno s ní nejsem vůbec spokojená a dějově je tak nudná, že jsem skoro usla i při jejím psaní. Přesto je důležitá pro budoucí děj. Kritizujte podle libodti, nemám žádné omezení. Jenom mě prosím trošku šetřte.

Uběhlo už šest let od té doby, co Sam poprvé přišla do Bradavic. Z malé holčičky se za tu dobu stala celkem pohledná dívka s očima barvy bouřkových mraků. Téměř zapomněla na to, že před několika lety žádný svět kouzel neexistoval. Stal se pro ní samozřejmostí, bez které by si svůj život nedokázala představit. Kouzla si přímo zamilovala a učit se je v Bradavicích pro ni bylo stále stejně neuvěřitelné.

Ne že by jí šly samy od ruky. Právě naopak, často potřebovala doučování. Měla ovšem výhodu v tom, že byla vytrvalá a když už se jí to či ono kouzlo povedlo, vždycky to stálo za to. A co se jednou naučila, už nezapomněla. Docela se jí to hodilo. Když třeba narazila ve škole na Siriuse a Jamese, kteří terorizovali Severuse, mohla na ně okamžitě poslat minimálně tři kouzla, která jim opepřila život.

Jamesovu partu přímo nesnášela. Člověk by si myslel, že když je James Harryho otec, bude milý, veselý a podobně. Veselý byl, ale milý vůbec. On, Sirius, Peter a Remus byli v nebelvírské věži nejoblíbenější, protože dělali zmijozelům a profesorskému sboru hodně naschválů. Ostatní to brali jako neškodnou legraci. Sam ale kolikrát viděla i něco jiného. Třeba když ve čtvrtém ročníku svázali tři zmijozelské prvňáky a nechali je celou noc u jezera. Prý je uráželi. Jenže v tu roční dobu bylo v noci chladno, takže studenti skončili na ošetřovně se zápalem plic a to rozhodně nebyla férová pomsta za pár ošklivých slov.

Nebo celá ta záležitost se Severusem. James jej už od prvního okamžiku nenáviděl, protože byl Severus z rodu černokněžníků, stejně jako Sirius. Jenže Sirius šel do Nebelvíru. Severus navíc nebyl moc oblíbený ani mezi svými, takže se z něj stal snadný terč. Tolik urážek a zaklínadel, které musel přestát, by se nedalo spočítat ani za celý rok. Samozřejmě to Jamesovi a Siriusovi oplácel, jak se dalo. Jenže on byl sám, zatímco na jejich straně byla celá kolej.

Našlo by se toho jistě i víc. Kvůli téhle nenávisti neměla Sam moc přátel. Ostatní si mysleli, že je do Severuse zamilovaná a i když to nebyla pravda, neměli ji kvůli tomu moc v lásce. Kdo to kdy slyšel, aby se někdo z Nebelvíru zastával člena Zmijozelu? Byla to věc, která se neodpouštěla. Takže jí nezbývalo než strávit večery nad učebnicemi. Co jiného měla dělat. Jediný, kdo s ní sem tam promluvil, byla Lilly Evansová. Většinou ale jenom potřebovala poradit s úkolem nebo si dopsat poznámky.

Letos měla Sam strávit v Bradavicích poslední rok. Docela jí to mrzelo, i když tu neměla skoro žádné kamarády. Pořád tu totiž byl hrad samotný. Ani po šesti letech neobjevila všechna jeho tajemství. Neznala většinu tajných chodeb, sem tam pořád zabloudila cestou do učeben nebo na kolej. I když to nebylo způsobeno ani tak její zapomnětlivostí, jako spíš tím, jak věčně přemýšlela o budoucnosti.


„Je tu volno?“

Sam se otočila na tři osoby stojící ve vchodu do kupé a přikývla. Dál už si jich nevšímala. Neznala je a oni očividně netoužili po tom se s ní bavit. Věnovala se tedy dál tomu, čemu před tím, a to dívání se z okna a vzpomínání. Dělala to vždycky, když už měla plné zuby knížek a chtěla se nějak uvolnit.

Cestování bradavickým vlakem neměla moc ráda. Trvalo nemožně dlouho, než dorazili na místo a navíc se při každé cestě něco semlelo. Zrovna před půl hodinou se James se Severusem poprali na chodbě. Neměli proto skoro žádný důvod. Vlastně začal James, protože se chtěl vytáhnout před Lilly. Za ty tři roky, co s ní chtěl chodit, mu ještě nedošlo, že u ní nemá šanci, pokud se bude chovat jako úplný hulvát.

Vlak začal zpomalovat. Sam už byla převlečená, takže vyšla na chodbičku, aby ty tři nerušila. Vracet se nehodlala. Když bude u dveří vedoucích z vlaku jako první, podaří se jí aspoň částečně vyhnout tlačenici vedoucí často i k nějakým pohmožděninám.

Dostala se až ke kočárům. Jako vždy jí přejel mráz po zádech, když si uvědomila, že je táhnou neviditelní tvorové, které může vidět jen někdo, kdo vidět umírat člověka. Poslední dva roky stále přibývalo studentů, jejichž očím už testrálové nezůstali skryti. Mohla za to stále narůstající moc lorda Voldemorta.

S malým povzdechem nastoupila do jednoho z kočárů. Uvnitř ještě nikdo nebyl. To se ale za malý okamžik změnilo. Jejími společníky se stali další neznámí studenti. Ani se neptali a hned nastoupili. Museli být ze zmijozelu. Nikdo jiný takové způsoby neměl. Za chvíli dokonce začali na její adresu trousit jedovaté poznámky. Rozhodla se je ignorovat, protože tak od nich měla největší pokoj.

Konečně byla tady! Nechala se unášet proudem studentů mířících do Velké síně. Ke kolejnímu stolu málem doběhla, jak se těšila. Jenže její trápení začalo hned, jak si sedla.

„Hej, Beerová, jak bylo se Srábusem? Slyšel jsem, že prý jsi byla přes prázdniny u něj. Pověz, jak se ti líbí chodit s tím zamaštěncem?“

„Zmlkni, Blacku. Se Severusem nechodím a ty to moc dobře víš, tak mi dej pokoj. Nebo snad na něj žárlíš?“

„Já? To bych si dal! Chodit s někým jako ty může opravdu jen ten největší ubožák na světě.“

Nebelvírský stůl se začal hlasitě smát. Sam došla munice, tak jen vztekle stiskla zuby a mlčela. Kdyby neměla hlad, už by dávno byla ve Společenské místnosti nebo v Komnatě nejvyšší potřeby, o které vědělo tak málo lidí, že tam měla dostatek soukromí. Jenže tam nikde nemohla sehnat jídlo, takže musela zůstat tady.

Všichni jako na povel ztichli, když do Velké síně nakráčela profesorka McGonagallová s Moudrým kloboukem a houfem vystrašených prvňáčků za zády.

Sam zařazování skoro nesledovala. Chtěla se co nejdřív najíst, aby mohla vypadnout. Rozhodla se, že půjde do Společenské místnosti. Dneska už neměla sílu se někde potulovat. Toužila jen po tom zalézt si do své postele a spát.

Konečně! Zařazování skončilo a profesor Brumbál už si svoji řeč odbyl. Zlaté mísy se samy naplnily jídlem. Sam si naložila plný talíř a pustila se do toho. Na zákusky zůstávat nehodlala. Něco si vyprosí zítra od skřítků. Času bude mít dost, začíná víkend, takže nemají školu.

Podařilo se jí nepozorovaně odejít těsně před tím, než Black dojedl a začal na ni chrlit urážky. Nálada se jí trošku zlepšila. Získala minimálně půl hodiny času. S heslem si nemusela dělat starosti, protože jej získala od Lilly.

Její plány však překazil nějaký kluk stojící u Buclaté dámy. V duchu zaklela. Má po klidu!

Neznámý se na ní otočil. Zřejmě nevěděl heslo. Už mu chtěla vynadat, když si uvědomila něco, co jí přinutilo se prudce zastavit. Nešlo o to, že ten student vypadal zmateně. Sam šokovala jeho podoba. Vypadal přesně jako James Potter, jen měl jasně zelené oči. A na čele mu jasně vystupovala nachová jizva.

„Ty jsi Harry Potter!“ vykřikla a vzápětí měla co dělat, aby neomdlela.

Poslední komentáře
04.03.2008 23:06:07: nevim, jestli je tvoje povídka brak. Zatím se mi to moc nezdá. Ale co mě upřímně rozčiluje, že tu vů...
08.02.2008 14:03:44: zamiešať Harryho do tejto poviedky bol určite dobrý nápad, myslím, že si tým zaujala okrem mňa aj mn...
24.01.2008 19:31:05: Nevidím v tom problém:-) Děkuju, za pochvalné komenty. Díky nim už mám velký kus z další kapitoly a ...
24.01.2008 17:10:25: super.je to bomba už se moc těším na další kapitolku. pokud se chceš podívat na můj blog tak tady je...
 
Kdo chce, ať čte. Kdo nechce, ať odejde a nerozhlašuje, že nechce, neboť na to nikdo není zvědavý. Vaše kukajda