Povídky

Kdo chce, ať čte. Kdo nechce, ať odejde a nerozhlašuje, že nechce, neboť na to nikdo není zvědavý. Vaše kukajda

Novinky

Bílá černá

Zkáza zrádcům II.

Objevili se ve velmi zbědovaném domě. Většina nábytku zde byla rozervána vlkodlakem. Všude byla tlustá vrstva prachu a špíny. Nic nenasvědčovalo tomu, že v Chroptící chýši někdo byl od Harryho třetího ročníku. Proto sem učitele lektvarů přivedl. Potřeboval místo, kde křik nikomu nevadí.

Harry hodil Snapea na postel. Zvedl se prudký oblak prachu. "Bude to tady potřebovat trochu vylepšit." Otočil se k polorozpadlým dveřím. "Jejda. Není vám zima, pane profesore?" Napřáhnul jednu ruku a opsal s ní ve vzduchu kruh. Kolem Snapea se v mžiku vytvořila jakási ohnivá stěna. Neměl kudy utéct. Jemu to ale bylo jedno. V tuhle chvíli se ještě vzpamatovával z Harryho crucia. Neměl ani sílu vstát.

"Vy nemluvíte?" Harry se ušklíbl, "to je škoda. Zrovna teď máme hodně času k mluvení. Například byste mi mohl vysvětlit, proč mě tak nenávídíte. Že by to bylo tím, že jsem syn Jamese Pottera? Je to proto, že vypadám stejně, jako on? Ano, tím to asi bude. Jenže to má háček. Jaksi jste si ve vém nadšení zapomněl uvědomit, že já nejsem James Potter. Já jsem Harry Potter. Já nejsem svůj otec. Víte, rozhodování, zda vás udat, nebylo zas tak těžké. A neusnadnil mi to nikdo jiný, než vy." Ohnivá zeď se pohnula směrem k posteli. "Ale teď nadešel čas zúčtování. Odsud se už nedostanete." 'Crucio!' Snape začal opět křičet bolestí. V té agónii ho ale zasáhlo i něco jiného. Výčitky svědomí. Uvědomil si, že se vážně k Harrymu choval, jako by to byl jeho otec. Přehnal to. A teď se mu Harry mstí.

Harry za chvíli přestal. Nebylo zábavné někoho mučit, když byl skoro v bezvědomí. "No nic, už musím jít. Nezkoušejte zavolat ten svůj Řád. Já to poznám. Na brzkou shledanou." S tím se přemístil zpátky k Voldemortovi.

Voldemort na něj už čekal. "Zařídil jsi vše potřebné?"

"Ano, můj pane. Navíc mě něco napadlo. Ten útok bychom nemuseli hned odepsat..."

Na Zobí ulici se objevilo asi pět smrtijedů. Zamířili pod Harryho vedením přímo k domu Arabelly Figgové.

Harry línou myšlenkou rozmetal dveře na cucky. Rázně vkročil dovnitř. Jak předpokládal, paní Figgová se dívala na televizi za přítomnosti tří koček. Jakmile je ale uslyšela, vyskočila na nohy. Harry si všimnul, že jedna z koček chtěla utéct. "Pochytejte všechny kočky. Jsou to její poslové." Pak obrátil svou pozornost zpět k paní Figgové. Na chvíli se zamyslel. "Nebo víte co? Tu černou pusťte. Chceme sem přece Řád nalákat."

Paní Figgová se začla bránit. "Co ode mě chcete?! Pusťte moje kočičky! Nic vám přece neudělaly!" Harry se nepříjemně rozesmál. "Vždyť už jsme jednu pustili. Za to, co se teď děje, poděkujte Severusovi Snapeovi. Kdyby na nás nedonášel, zaútočili jsme rovnou na hlavní Štáb Fénixova řádu a nemuseli bychom na to oklikou. Teď už se ale nedá nic dělat, takže vás musíme trochu mučit, aby si Řád pospíšil. Je tady Lucius Malfoy?" Jeden ze smrtijedů přistoupil blíž. "Ano, jsem tady." Jeho kluzký hlas Harryho na chvíli zarazil. Jako by si na něco vzpomněl. Ihned se však vzpamatoval. "Dobrá. Přenechám ti tu čest mučit tohohle motáka jako první." Malfoy se uctivě poklonil a vytáhnul hůlku. "Crucio!"

Harryho to po chvíli začalo nudit. Vyšel proto ven nadýchat se čerstvého vzduchu. 'A kruci!' Před domem byl snad celý Fénixův Řád s Brumbálem v čele. Před nimi se neklidně procházel černý kocour. Harry své překvapení dokázal poměrně rychle skrýt. K moci Godrica Nebelvíra totiž zřejmě patřila i znalost nitroobrany a nitrozpytu.

"To je ale milé překvapení. Přidáte se? Počítám, že ten moták vydrží docela dost." Sledoval obličeje všech. Brumbál vypadal smutně, ale odhodlaně. Manželé Weaslyeovi nevěřícně a Lupin uštvaně. V ostatních tvářích převládal smutek nad tím, že se vyvolený dal na špatnou cestu. Oni všichni mu věřili.

Po nějaké chvíli Brumbál promluvil. "Nechej toho, Harry, dokud je čas. Máš právo se na nás zlobit, to tě ale neopravňuje k tomu, abys odsoudil svět k záhubě."

 "Svět se tak odsoudil sám. Vždyť jsem jen jeden blázen, který se snaží za každých okolností zviditenit. Vždyť mi vůbec nezáleží na tom, jak si beze mě poradíte." Brumbál se mu pronikavě podíval do očí. Dřív, než stačil Harry uzavřít svou mysl (přece jen měl ještě drobné nedostatky), vybral si jednu jeho vzpomínku. Pozvednul hůlku a začal odříkával složitá slova, kterým Harry ani ostatní nerozumněli. Smrtijedi si dousud užívali mučení paní Figgové.

Ve vzduchu se objevil rám obrazu. Nebyl v něm žádný portrét, ani nic podobného. Objevila se v tu právě ta vzpomínka, kterou Brumbál zachytil. Týkala se toho dne, kdy se Harry přidal k Voldemortovi. Užaslí členové Řádu sledovali Harryho mučení, včetně toho okamžiku, kdy se objevil v minulosti. Slyšeli Harryho myšlenky, jeho argumenty. Sám Harry vzpomínku fascinovaně pozoroval. Při pohledu na jeho rodiče se mu začaly chvět ruce. Jenže temná strana v něm byla zakořeněná příliš hluboko. Když vzpomínka skončila, rozpřáhnul ruce a všechny členy uvěznil za ohnivou stěnou. Ve své zlosti jim ale zapomněl vzít hůlky. Na to později doplatil.

Zle se usmál. "Hra začíná." Na jeho povel z domu vyšli smrtijedi. Paní Figgovou přihodili k překvapeným členům Řádu. Tohle ale nebylo všechno. Harry vytáhnul pergamen, který mu dal Voldemort, a nechal jej shořet. Na to se do kruhu kolem ohně přemístil zbytek smrtijedů. Až úplně na konec se na ulici objevil sám Voldemort. "Výborně, Harry. Vedeš si dobře." Trochu se zarazil při pohledu do Harryho očí. Zdálo se mu, že jsou trošku světlejší, než když se viděli naposled. Došel však k závěru, že šlo jen o hru světel.

Brumbál se klidně usmál. "Máš pravdu, Tome. Harry je neobyčelně zdatný. Na jedno ale zapomněl. Nepříteli se vždycky bere hůlka." Jakmile to řekl, všichni členové Řádu začali hasit Harryho klec. Netrvalo jim to ani moc dlouho. Ihned se pustili do boje se smrtijedy. Remus si našel Bellatrix a bojoval s ní. Pošuk byl zase ve dvojici s Malfoyem. Voldemort s Harrym poodešli kousek stranou od boje. Voldemort proto, že chtěl začít bojovat jen tehdy, až to bude nutné a Harry proto, aby měl přehled o tom, co se děje. Potřebovat vědět, kam má poslat ohnivou kouli. Podařilo se mu už pár pěkných zásahů.

Na ulici vybíhalo čím dál víc mudlů podívat se, co se děje. Výjimkou nebyli ani Dursleyovi. To byla ale chyba. Občas je trefilo zatoulané kouzlo. Vernon a Petunie rychle poslali Dudleyho do domu. Sami se běželi schovat. Vernona v tu chvíli ale zasáhla jedna z ohnivých koulí. Okamžitě začal hořet. Harry si toho všimnul. Pomalu k němu přešel. Vyděšená Petunie ho pozorovala.

Jakmile přestal být Řád zasypáván ohnivými koulemi, začal bojoval o hodně líp. Přeslo byl v o hodně horší pozici, než smrtijedi. Ti cítili svoji výhodu a začali vyhrávat. Brumbálovi nezbylo nic jiného, než zavelet k ústupu. Zdraví členové chytli ty nemocné, nebo mrtvé a spolu se přemístili do náhradního Štábu.

Harry byl zcela zaměstnaný pohledem na hořícího Vernona. Škubl sebou, když na něj promluvila Petunie: "Harry, prosím tě, pomoz Vernonovi. Já vím, že jsme se k tobě nikdy nechovali dobře, ale prosím, zachraň ho! Já vím, že to dokážeš. Lilly to uměla." Harry si povzdechl. Přece jenom na konec Vernona uhasil. Ani nevěděl, proč to dělá. Asi pro lepší pocit. Pak se obrátil ke smrtijedům. Na něco si totiž vzpomněl. S nenávistí v hlase si zavolal jednoho smrtijeda. " Jestli je tady Peter Pettigrew, ať přede mě předstoupí." Uměl odpustit hodně. Koneckonců teď odpustil i Belle to, co mu provedla. Červíčkovi ale neodpustí nikdy.

Červíček rychle přešel k Harrymu. Nevěděl, jakou dělá chybu. Došlo mu to až při pohledu do Harryho očí. Bylo ale už pozdě. Harry měl nachystanou hůlku. "Avada kedavra!" Červíček jen zakvičel a padnul k zemi. Harry jeho tělo přemístil přímo na ministerstvo kouzel spolu s dopisem. Pak se obrátil k Voldemortovi a řekl: "Byl to slaboch." Víc se v tom nepitval.

Žádné komentáře
 
Kdo chce, ať čte. Kdo nechce, ať odejde a nerozhlašuje, že nechce, neboť na to nikdo není zvědavý. Vaše kukajda