Povídky

Kdo chce, ať čte. Kdo nechce, ať odejde a nerozhlašuje, že nechce, neboť na to nikdo není zvědavý. Vaše kukajda

Novinky

Bílá černá

Vzkříšení naděje

Nejistě se pohyboval po přeplněném nástupišti. Skoro nikdo nevěděl o tom, co se stalo o prázdninách, přesto musel dávat pozor. Nechtěl narazit na někoho z řádu. Byl si jistý, že by musel zodpovídat na mnoho otázek, jejichž odpovědi si chtěl nechat pro sebe. Už si ani nebyl jistý, jestli se rozhodl správně. Nějak se mu do Bradavic přestalo chtít jít. Proč taky? Bude tam sám, bez přátel. Nemůže si dovolit jim ublížit, kdyby ho temná strana znovu ovládla. Couvnout ale už nemohl. Jedině v Bradavicích bude aspoň trochu v bezpečí.

Před přepážkou se zastavil. Vypadala bytelně. Mudly by ani nenapadlo se o ni opřít, natožpak zkusit něco jiného. Kouzelníci však věděli své. Právě tahle přepážka byla bránou do jiného světa. Do světa kouzel a neuvěřitelných věcí, jak dobrých, tak špatných. S povzdechem jí prošel. Téměř ihned se musel vyhnout sově, která někomu ulétla z klece. Na nástupišti 9 a třičtvrtě panoval stejný ruch jako vždycky. Nikdo si ho nevšiml. Harry Potter byl výjmečně jednou neviditelný.

S pomocí trochy kouzel dostal svůj kufr do chodbičky. Sám by ho asi neutáhl.

Ve vlaku si vybral až poslední kupé. Měl jistou výhodu v tom, že Ron a Hermiona byli prefektové a měli místa vepředu, tudíž nehrozilo, že by na ně někde narazil. Nechtěl se s nima setkat. Hrozně se styděl za to, co udělal.

Smutně sledoval ubíhající krajinu. Nikdo si k němu nepřisedl. Nevadilo mu to. Potřeboval být sám. Pořád si ještě neurovnal všechny myšlenky. V posledních dnech se toho stalo tolik, že by to normálnímu člověku stačilo na celý život. Harry ale nebyl normální člověk. Cítil, že jeho starosti budou ještě pokračovat.

 

Uslyšel kroky. Čarodějka s občerstvením to být nemohla, ještě nebylo poledne. Pro jistotu se přikryl neviditelným pláštěm. Pořád se obával toho, že by vlak mohli napadnout smrtijedi. V tom případě chtěl využít momentu překvapení.

Žádné výkřiky kleteb se ale neozývaly. Radši stále vytrval. Právě v tom okamžiku se dveře otevřely a dovnitř vešla Hermiona a Ron, oba zabraní do vášnivé debaty.

"Rone, já vážně nechápu, proč jsme si nemohli sednout v kupé pro prefekty!"

"Vždyť tam nemáš žádné soukromí. Já už jsem zvyklý sedět v téhle části vlaku. Klidně můžeš odejít."

"Ty víš, že neodejdu. Jenom nechápu proč, když nás v loňském roce bylo o jednoho víc. Pochop to, Harry se do Bradavic nevrátí," smutně si povzdychla, "je mi to líto, ale je to tak. Chtěla bych se mu omluvit za to, co tehdy slyšel v tom knihkupectví. Neměla jsem právo to říkat."

Ron se trochu zamračil, "já nevím, podle mě je to trochu i chyba Harryho. Ale na druhou stranu nevíme, čím ho Ty-víš-kdo přinutil, aby se k němu přidal. Říkal nám, jak na něj působí mozkomorové. Třeba ho k nim zavřel..."

"Nebo mu nabídl něco, čemu se neubránil," zašeptala Hermiona," temná strana je v každém z nás. Stačí mít tu spávnou motivaci a ovládne naše tělo. Přemýšlej, Voldemort Harryho hodí k mozkomorům. Harry slyší umírat své rodiče a svého kmotra. Pak mu Voldemort udělá neopakovatelnou nabídku, když se k němu Harry přidá, společně je oživí. Co myslíš, že Harry, oslabený po několikadenním mučení, udělá?" Tázavě se na Rona podívala."Já bych bez váhání přijala. Tohle zlomí každého."

Rozhostilo se asi minutové ticho, přerušené Ronem. "Jak jsi na tuhle verzi přišla? Je dost pravděpodobná, ale já bych rozhodně něco takového nevymyslel."

"Když mě smrtijedi vedli k Voldemortovi, slyšela jsem, jak si povídají o nějakém mozkomořím kouzle použitém na Harryho. Když mě pak Harry přemístil do Doupěte, řád tam měl zrovna schůzku. Většina z nich si povídala o jakési neuskutečnitelné Voldemortově nabídce. Pak mi to všechno došlo." Ron přikývnul. Zdálo se, že o té verzi přemýšlí.

Harry je poslouchal se zatajeným dechem. Hermiona to zase uhádla! Vždycky žasnul nad tím, jak je chytrá. Ukázat se jim ale stejně nechtěl. Vzpomněl si na Norberta. Zaváhal. Má se přemístit, nebo nemá?

Ron se podíval přímo nad Harryho. "Hermiono, čí je ten kufr?" Hermiona se tam taky podívala.

Harry věděl, že teď se jim buď ukáže, nebo se přemístí. Zvolil druhou možnost. Opatrně popadl kufr a přemístil se za Norbertem.

Ron několikrát zamrkal, "viděla jsi to? Vždyť tam ještě před chvílí byl kufr! Jak je to možné."

Hermiona opatrně nadhodila, "nemyslíš, že to mohl být Harry?"

"To je nesmysl! Vždyť jsi sama říkala, že není naděje na to, aby se vrátil do Bradavic."

"Rone, co se stalo s jeho výsledky z NKÚ?"

"Já nevím, myslím, že je má mamka. Počkej, ty myslíš..." Dál už žádný z nich nemluvil. Každý se snažil zadusit rozrůstající se plamínek naděje.

 

Harry se objevil přímo před Norbertem. Ten se ho nejprve lekl, takže na něj vyslal plameny, které však Harry hravě odstranil. Pak jen nadšeně zařval. Harry si oddychl.

"Poslyš, Norberte, přišel jsem jenom na skok. Neboj, v nejbližší době se zase zastavím. Jenom tě chci poprosit, abys mi pohlídal tohle," chvíli se hrabal v kufru a pak vytáhnul smrtijedský plášť a masku, "nikdo to nesmí najít. Ale kdyby šel nějaký kouzelník, v první řadě se schovej ty sám, rozumíš? Dobře. Nebo víš co? Ještě mám čas, tak se můžeme proletět." Norbert nadšeně poskočil. Harry měl co dělat, aby to náhlé zemětřesení ustál. Rychle naskočil Norbertovi na záda.

Večer tiše přistáli na tom samém místě. Harry se s Norbertem rozloučil a pospíchal ke vstupní bráně. Kočáry už přijely. Vmísil se mezi studenty a čekal, až se vstupní brána otevře.

Žádné komentáře
 
Kdo chce, ať čte. Kdo nechce, ať odejde a nerozhlašuje, že nechce, neboť na to nikdo není zvědavý. Vaše kukajda