Povídky

Kdo chce, ať čte. Kdo nechce, ať odejde a nerozhlašuje, že nechce, neboť na to nikdo není zvědavý. Vaše kukajda

Novinky

Bílá černá

učitel

Vzbudil se velmi brzy, asi kolem pěti hodin. Už se mu nechtělo spát. Na to měl v hlavě příliš mnoho myšlenek. Raději se obléknul a sešel dolů na snídani. Nevšímal si pohledů od těch pár studentů, kteří už byli vzhůru. Už mu bylo jedno, co si o něm lidi myslí. Nebavilo ho vymlouvat jim jejich názor. Už tak měl dost starostí s tím, jak vysvětlí píseň Moudrého klobouku. Nedělal si iluze, že tomu někdo neuvěří. Bude to vypadat jako va druhém ročníku, kdy si všichni mysleli, že je Zmijozelův dědic.

"Pane Pottere, pojďte se mnou do mého kabinetu, prosím." Harry zvednul hlavu. Tenhle hlas ještě neznal. Patřil vyššímu mírně plešatému muži s temně hnědýma očima. Harrymu byl povědomý. Měl z něj špatný pocit. Ty oči byly chladné a zlé. Měl pocit, že už ho někde viděl, ale nedokázal si vzpomenout, kde.

"Promiňte, ale kdo jste?"

"Ach, omlouvám se. Zapomněl jsem, že jste včera předčasně odešel. Jsem nový učitel obrany proti černé magii. Jmenuji se Hanry Jugson." Harry zalapal po dechu. Tohle jméno už slyšel na konci pátého ročníku. Jako ve snu uslyšel Luciusův příkaz určený tomuhle člověku. Byl to jeden se smrtijedů, který se od něj snažil získat věštbu. Podvědomně začal couvat. Jugson se nebezpečně usmál a stiskl Harrymu rameno. "To ani nezkoušejte, Pottere. Pojďte do mého kabinetu. Mám pro vás vzkaz." Začal ho strkat správným směrem. Harry se zhluboka nadechl a pomalu vykročil. V duchu zvažoval možnosti. Kdyby zaútočil, všichni by se dozvěděli o jeho schopnostech. To by ani tak nevadilo, ale vypadalo by to divně, kdyby jen tak napadl učitele. Nebyl si jistý, jestli mu někdo teď uvěří. Navíc, je přece v Bradavicích, nic by se mu nemělo stát. Rozhodnul se, že se zatím o nic nepokusí. Přece jen byl i trochu zvědavý, co po něm jeho nový profesor může chtít. Měl sice tušení, že se to bude týkat Voldemorta, ale už byl smířený s tím, že se z toho, co se stalo v létě, jen tak nevykroutí.

Uvnitř kabinetu to vypadalo podobně jako když ho obýval Bárty Skrk mladší. Jenom v rohu přibyly dveře, ve kterých se nepochybně skrývaly důkazy o profesorově smrtijedství. Všude se válely různé detektory černé magie a u dveří bylo slídivé kukátko. Zřejmě mělo za úkol ho varovat, kdyby se k němu blížil nějaký student nebo profesor a on by zrovna dělal něco, co by neměli vidět.

Harry si vzpomněl na svůj vlastní lotroskop schovaný v kufru. Později s ním bude muset něco udělat. Bylo mu líto ho vyhazovat, i když byl nanic. Sice se osvědčil, ale ve škole se nedal skoro použít.

"Takže," smrtijed se na něho obrátil, "tohle je pro tebe. Odpověď chce Pán zla hned." Podal Harrymu stříbrnou obálku s zářivě zelenou pečetí, na které bylo vidět znamení zla. Harry ji opatrně rozzlomil a začal číst.

Ahoj, Harry

Zajisté Tě překvapil váš nový profesor. Žádám Tě, aby jsi na něho neupozorňoval, později Ti povím, proč.

Tvoje láska k Albusi Brumbálovi je opravdu dojemná. Kdyby jsi ho včera zabil, nemusel jsem Ti posílat tento dopis, protože by jsi byl opět v mojí moci. Tenhle tah byl od Tebe neuvěřitelně pošetilý. Vážně si myslíš, že budeš mít klid? Varuji Tě, můj služebník Tě bude na každém kroku sledovat a pokud se někomu jenom zmíníš o obsahu tohoto dopisu, najde si Tvé přátele. Jejich smrt bude vypadat jako nehoda.

Tobě ani jim se nic nestane, pokud se budeš řídit mými pokyny.

Brzy čekej moji návštěvu. Pořád máš na výběr. Buď se vrátíš a zaujmeš své postavení, nebo Tě do mého sídla přivedu násilím a staneš se pouhým smrtijedem. Je to na Tobě.

 

Lord Voldemort

 

Harry dočetl. Hlavu měl stále sklopenou. Pak se profesorovi ale podíval rozhodně do očí. "To nikdy neudělám. Znovu už ne. Vyřiď svému pánovi, že se k němu nikdy nepřidám. Nikdy, rozumíš?!" Rozzlobil se do té míry, že dopis v jeho ruce začal hořet. Harry neucuknul, nepálilo ho to. Právě naopak, cítil novou sílu. Oheň se zformoval na menší kouli a udeřil do psacího stolu, který začal okamžitě hořet. Harry se prudce obrátil a vyšel z kabinetu, zanechávajíc za sebou profesora hasícího svůj stůl.

Cestou potkával další studenty, kteří po něm se strachem pokukavali. Nevšímal si jich. Měl svých starostí dost. Ani si neuvědomil, že jeho oči mírně potemněly...

Ron s Hermionou už byli na snídani. Harry je pozdravil a sednul si naproti nim. Aby se na ně nemusel dívat, naložil si na talíř všechno, na co dosáhnul a předstíral, že je strašně zaneprázdněný snídaní.

Hermiona mu podala jeho rozvrh. Stačil mu jediný pohled a už věděl, že mu dnešní vyučování náladu rozhodně nespraví. Potichu si zanadával, "no super! První den a hned dvouhodinovka z lektvarů. Dneska mám fakt štěstí."

Ron se na něj škodolibě usmál, "měl jsi mít rozum a vybrat si něco, v čem lektvary nejsou. Vezmi si příkal ze mě. Já si vybral místo zaklínače a lektvary už potřebovat nebudu."

Harry se trochu usmál, "no jo, ale to by pak nebyla žádná výzva. Musím mít jistotu, že přežiju cokoliv. Pokud udělám OVCE z lektvarů, už mě nic nepřekvapí."

Ron se začal strašně smát, "to máš pravdu. Pokud to vážně přežiješ až do konce sedmého ročníku, nebudeš mít strach z ničeho."

Hermiona obrátila oči v sloup. Nicméně už byla na jejich vtípky natolik zvyklá, že to nijak nekomentovala. Místo toho vytáhla sadu čepiček, šál a ponožek, které začala schovávat mezi zbytky jídla po celém stole. Když si toho Ron všimnul, pohoršeně vykřikl: "Hermiono! Nemůžeš s tím přestat?! Myslel jsem, že už tě to přešlo!"

Zlostně se na něj podívala, "ne, Ronalde, nepřešlo. Nepřestanu, dokud nebudou mít skřítci stejná práva jako kouzelníci. Jak by se tobě líbilo, kdyby jsi musel každý den od rána až do večera dřít pro nějakého nevděčného spratka, jako je Draco Malfoy? Mi tedy ne." S tím uraženě zmlkla a pokračovala ve své činnosti. Harry s Ronem jen svorně zakroutili hlavou, ale nechali to být. Znali svou kamarádku příliš dobře na to, aby jí nějak přemlouvali.

Když Hermiona schovala dost oblečení, rázně se zvedla a pobídla Harryho, "pospěš si. Nevím jak ty, ale já rozhodně netoužím přijít na první hodinu pozdě." Harry si otráveně povzdychl, rozloučil se z rozesmátým Ronem a vyšel za Hermionou.

Žádné komentáře
 
Kdo chce, ať čte. Kdo nechce, ať odejde a nerozhlašuje, že nechce, neboť na to nikdo není zvědavý. Vaše kukajda