Povídky

Kdo chce, ať čte. Kdo nechce, ať odejde a nerozhlašuje, že nechce, neboť na to nikdo není zvědavý. Vaše kukajda

Novinky

Bílá černá

Smrt nejchytřejšího

V místnosti bylo už několik minut tísnivé ticho. Harry cítil, jak se v něm přetahují dvě strany. Každá měla přesvědčivé argumenty. 'Nesmíš se k němu přidat. Zabil ti všechny tvé blízké a několikrát málem zabil i tebe. Nezapomeň na Rona a Hermionu. Ale říkal, že je můžeme společně oživit. Ron a Hermiona! Copak si nepamatuješ, co mi provedli? Když se na mě vrhlo asi deset smrtijedů najednou, nic neudělali, i když mohli. To budeš radši na straně, kde se zabíjejí nevinní? Jenom ty dokážeš tohle zastavit. A zaslouží si to svět vůbec? Vždycky, když jsem se snažil je varovat, udělali ze mě duševně chorého. A lidé tomu věřili! Vlastně mě na bílé straně už dohromady nic nedrží.'

Zavřel oči. Cítil temnotu postupovat jen velmi zdráhavě, pomalu. Pořád ji něco bránilo, ale hlavní překážka byla překonána. Teď už má zlo volnou cestu.

Už je tam. Zlehka zalila jeho srdce, jako nějaký jed.

Voldemort se vítězně usmál při pohledu do Harryho již otevřených očí. Byly zlé a temné. Jejich barva už ani vzdáleně nepřipomínala oči Lilly Potterové. Nebyl v nich žádný cit. To, co ho, mimo jiné, přinutilo dát se na temnou stranu, už zmizelo. Na lásku v něm již nebylo místo. Ze slavného Harryho Pottera se stal dokonalý Voldemortův společník.

"Ale ne!" Brumbál se vyděšeně díval na smutně zpívajícího Fawkese.To znamenalo jen jediné. "Proč jsem ho nedokázal ochránit, proč?" Odpověď však nenalezl. Cítil se najednou tak starý, jako nikdy. Nezbývalo mu nic jiného, než vzít letax a dát to vědět na štábu. Rvalo mu srdce, když musel na Harryho začít myslet, jako na nepřítele. Nic jiného se ale nedalo dělat. Jejich naděje na lepší časy možná zmizela v nenávratnu.

Po tváři mu stekla slza nevýslovného smutku.

Harry se chladně usmál. Věděl, že teď už všichni znají jeho rozhodnutí. Překvapivě mu to nevadilo. Díky jeho nové povaze se každá bolest a utrpení druhých rovnala nejlepší zábavě. Popravdě chtěl být u toho, až se to dozví Ron a Hermiona. Ale proč by vlastně nemohl? Vždyť je volný.

Otočil se na svého nového mistra. Byl si jistý, že může jít, jen nechtěl být nezdvořilý. Proto se radši zeptal: "Budete mne ještě potřebovat, pane?"

Voldemort se na něj potěšeně zadíval. "Jen běž. Dozvíš se, když tě bude potřeba."

Harry na nic nečekal a přemístil se před hlavní štáb fénixova řádu. Byl přesvědčený, že až dovnitř by se nemohl přemístit, takže to ani nezkoušel.

'A jsem tady.' Harry se díval na objevující se dům. Přemýšlel, jestli má vejít klidně a nepozorovaně, nebo k tomu dodat trochu šťávu. Nerozmýšlel se dlouho. Temná strana jej už dokonale pohltila. Oči mu zle svítily, když v duchu vyřknul kouzlo. 'Bombarda!'

Dveře se rozletěly na všechny strany. Spokojeně vešel dovnitř. Hodlal nadělat co nejvíc škody. Chtěl jim všem ukázat, kam patří. A taky potřeboval svoje věci.

Byl zrovna uprostřed haly, když se mu pod nohy připletl zrzavý kocour. "Ale, ale. Na tebe bych zapomněl." Tvrdě Křivonožku nakopnul. Ten se ale nehodlal jen tak vzdát. Něco mu nedovolovalo odejít. V kamarádovi od své paničky cítil něco divného. Díky odposlechu věděl, že by měl být zlý. On v něm ale cítil i trochu pochybností o správnosti jeho počínaní. Ten pach byl velice, velice slabý. Přesto tam byl.

"No tak!" Harry kocoura znova nakopl. Když se Křivonožka i tak vrátil, ztratil trpělivost. "Avada kedavra!" Nic se nestalo. Zkusil to znovu. Zase nic. Se zaklením vytáhnul hůlku a zopakoval svá slova nahlas. Tentokrát se do Křivonožky zavrtal zelený paprsek. Z hrdla se mu vydralo smutné zamňoukání.V těch na kocoura velmi inteligentních očích měl velkou bolest. Pomalu spadnul na podlahu. Vypadal najednou tak bezbranně. Jeho tělíčko rozvířilo prach na podlaze.

"Neeee!" Ze schodů se vyřítila Hermiona v závěsu s Ronem. Plakala. Přitiskla si bezduchého Křivonožku k sobě. Pomalu se s ním houpala, zatímco jej zaplavovala mořem slz.

Ron se na Harryho nevěřícně podíval. Křivonožku nikdy neměl rád, ale tohle si nezasloužil. "Jak jsi to mohl udělat? Ty jsi použil zakázanou kletbu. Za tohle tě zavřou do Azkabanu!" Ruce se mu silně třásly.

Harry se začal smát. Bylo pro něj směšné celé to představení. Bodejť by ne, když v těle neměl vůbec žádný soucit. Už nechápal, co to pro Hermionu je ztratit svého věrného kamaráda. Byl jako Voldemort.

Po pár minutách, které všem připadaly jako věčnost, z kuchyně vyšel Remus Lupin. Vypadal zamyšleně. Harryho si nejprve ani nevšiml. "Rone, Hermiono. Musím vám něco říct. Týká se to Harryho. On už..." Zvednul hlavu a ihned přestal mluvit. Vyděšeně klouzal pohledem od Harryho přes Rona a Hermionu až k mrtvému Křivonožkovi v Hermionině náručí. V jeho očích zračilo smutné poznání.

"Copak se mě týká? Myslím, že bych to měl vědět." Harryho už tohle začínalo pomalu nudit. Byly mu k smíchu všechny ty emoce, které šly všude kolem cítit. Viděl už všechno, co chtěl. Zbývalo jenom vzít si své věci. "Accio kufr a Kulový blesk." Usoudil, že klec s Hedvikou nebude potřebovat. Koneckonců, teď už mu k ničemu nebyla. "Být váma, tak jdu pryč, Lupine." Nikdo jiný samozřejmě nevěděl, proč to říká. Lupin se na něj jen nechápavě podíval. Na první otázku dosud neodpověděl. Nepohnul se ani o krok. To byla ovšem chyba. Vzápětí jej srazil letící kufr a koště jej pořádně praštilo do hlavy, takže ztratil vědomí.

Ron stále udiveněji sledoval Harryho a Lupina. Pořád nemohl uvěřit tomu, co viděl. Tohle nebyl Harry, kterého všichni znali. Tenhle Harry vypadal přesně tak, jak jim ho Lupin popisoval ten den, co objevili nový největší Harryho strach. Oči měl temné a na tváři mu pohrával chladný úsměv. Hůlku měl pořád vytaženou od chvíle, co použil smrtící kouzlo. Ron nechápal, proč potřeboval hůlku. Později o tom všem řekl.

Jeho úvahy přerušilo Lupinovo zranění. Ihned se k němu rozběhl. Hermiona dosud nemohla, neboť nic nevnímala.

Harry se naposled rozhlédl kolem dokola. Vzápětí se otočil a vyšel ven z domu. Ještě než se přemístil, otočil se na dům a vykřikl poslední sbohem.

Žádné komentáře
 
Kdo chce, ať čte. Kdo nechce, ať odejde a nerozhlašuje, že nechce, neboť na to nikdo není zvědavý. Vaše kukajda