Povídky

Kdo chce, ať čte. Kdo nechce, ať odejde a nerozhlašuje, že nechce, neboť na to nikdo není zvědavý. Vaše kukajda

Novinky

Bílá černá

smíření

Pomalu vešel s ostatními studenty dovnitř. Nemohl uvěřit tomu, že je zase doma. Velká síň byla jako vždy vyzdobena stovkami svící vznášejícími se ve vzduchu. Nechyběl ani dobře známý začarovaný strop, který vypadal jako pravé nebe. V té chvíli ukazoval jasnou večerní oblohu pokrytou zařícími hvězdami. Harry se šťastně usmál. Tolik se sem těšil. I přes všechny překážky tu přece jen je.

Zamířil k nebelvírskému stolu. Cestou si všiml, že hodně studentů letos ubylo. Rodiče si zřejmě chtěli nechat své děti doma ve víře, že tam jsou ve větším bezpečí než v Bradavicích. Nikde u havraspárského stolu neviděl Lenku Láskorádkovou ani Cho Changovou. V nebelvírském postrádal Seamuse Finnigana, bratry Creevyovy a spoustu dalších známých tváří. U mrzimorského zase chyběl Justin Finch-Flechtley a Hannah Abottová. Nejplnější stůl byl samozdřejmě ten zmilozelský. Bodejď by ne, když byla většina studentů z té koleje potomky smrtijedů. Chyběl tu však Draco Malfoy. Musel se podívat ještě jednou, aby se ujistil, že tu opravdu není. Crabe a Goyle bez něj vypadali bezradně a opuštěně. Z Malfoye se asi stal smrtijed.

Harry konečně došel ke svému stolu. Posadil se vedle Nevilla Longbottoma. Ron s Hermionou seděli o kus dál. Divoce se kolem sebe rozhlíželi. Když narazili na jeho pohled, oba otevřeli údivem pusu. Vzápětí se rozzářili a začali na něj mávat, aby si přisednul k nim. Harry ale jen smutně zavrtěl hlavou.

"Jé, ahoj, Harry. Jak ses měl o prázdninách?"

"Docela to šlo, Neville. A co ty?" V té chvíli ucítil v zátylku něčí upřený poled. Otočil se a uviděl Brumbála. Vypadal trošičku překvapený. Víc však převládala jeho typická klidnost. Harry neměl čas dál zkoumat jeho obličej. Přicházela totiž profesorka McGonagallová a za ní kráčel houf prvňáčků. Měli vystrašené a ohromené obličeje. Takhle musel v prvním ročníku vypadat i on. Jeho tvář se rozzářila šťastnými vzpomínkami. Vzpomínal na své myšlenky, když zpíval Moudrý klobouk píseň o vlastnostech jednotlivých kolejí. Vzpomínal i na svou radost, když se dostal do Nebelvíru. Znova viděl profesora Brumbála připíjejícího mu na zdraví.

Jeho myšlenky se vrátily k přítomnosti. Třínohá stolička byla na svém místě. Mnoho prvňáčků zvědavě pozorovalo starý zaprášený klobouk, který na ní hověl. Někteří se zatvářili vyděšeně, když se podél krempy objevila trhlina a klobouk začal zpívat:

 

Před tisíci lety

 postavili čtyři mágové

Školu, kde se děti

učí kouzla, dámy a pánové.

Měli však jednu starost,

že jejich školu jednou zaplaví

zlo klíčící v Salazarovi.

To se taky brzo může stát,

Když vás Harry Potter nemá rád.

On spolu s pánem zla

Když se znova spojí,

vynaleznou mocná kouzla,

která jim umožní projít.

Když on se nechá znovu zlákat,

udělá stejnou chybu,

většina rodin bude plakat,

Bradavice propadnou zlu.

Poslouchej dobře tuto píseň,

Harry Pottere, pokud sejdeš,

na všechny padne tíseň

a všechno, co tu vidíš,

obroste jed a plíseň.

Teď vás ale zařadím,

vždyť od toho tu jsem,

až do duše vám uvidím

i bez těch vašich jmen.

Bude to snad Nebelvír...

 

Harry přestal poslouchat. Cítil na sobě pohledy celé velké síně. Viděl, jak Neville zblednul. "Harry," začal roztřeseně, "ty jsi byl na straně ty-víš-koho?"

Na jeho reakci všichni čekali. Moudrý klobouk už přestal zpívat. Harry přejel bezradně očima po učitelském stole. Jeho oči se opět setkaly s těmi Brumbálovými.

A právě v té chvíli se jeho jizva rozpálila. Pocítil šílenou chuť Brumbálovi ublížit. Ve svě hlavě slyšel hlas. "Império."

Znova měl ten pocit, jako by mu někdo z hlavy vymazal všechny starosti a trápení. Chuť ublížit řediteli však zůstala.

Hlas začal mluvit: "Zabij ho. Zabij Albuse Brumbála. S jeho smrtí tvé trápení skončí."

Harry sáhnul do kapsy pro hůlku. V tom se ozval jiný hlas, daleko silnější: "Přece bys tomu nevěřil! Brumbál ti vždycky jenom pomáhal. Nesmíš ho zabít."

"To neudělám!" Harryho hlas protnul ticho, které už delší dobu panovalo. Kouzlo přestalo působit. Uvědomil si, že to muselo znít trochu podivně. Studenti dali okamžitě hlavy k sobě a začali si něco mezi sebou šuškat. Prudce se zvednul a rychlým krokem odešel do své ložnice. Nevšiml si, že Ron s Hermionou dělají to samé.

 

"Harry! Harry, zastav!" Prudce se ohlédl. Spatřil za sebou funícího Rona a hekající Hermionu. Ani si nevšimnul, že předtím začal běžet. Prudce zastavil a počkal, až ho dojdou. Na běh už neměli dost sil.

"Harry, co se stalo? Proč s námi nemluvíš? Byla bych ráda, kdybys nám to vysvětlil." Hermiona zřejmě chytla druhý dech, jinak by na Harryho hned takhle nevyjela.

"Hermiono, Rone, opravdu je mi to moc líto, ale už se s váma nemůžu přátelit. Percy měl pravdu, jsem nebezpečný. Před chvílí jsem málem zabil Brumbála. Příště to může být kdokoliv z vás a já Voldemortovi nemusím odolat."

"Ty to nechápeš, Harry? Jednou jsme tví kamarádi a jen tak tě neopustíme. Ať si náma Vol...Ty-víš-kdo dělá co chce."

Harry se jim podíval do očí. Z obou vyzařovala odhodlanost. "No dobrá. V tom případě vám ještě teď musím někoho ukázat." Chytnul je za ruce a přemístil se k Norbertovi.

 

Norbert zaujal bojové postavení. Pak rozeznal Harryho a uklidnil se.

"Teda Harry, nejen že se umíš přemisťovat v Bradavicích, ale ochočil sis i draka. Klobouk dolů, kamaráde, tomu říkám výkon."

"Ale Rone, to není jen tak nějaký drak. To je Norbert, copak ho nepoznáváte? Norberte, chci ti představit Rona a Hermionu, budou tě taky navštěvovat. Proto tě chci poprosit, abys na ně neútočil. Teď už musíme zase jít. Slibuju, že se zítra půjdem proletět. Rone, Hermiono, chyťte se mě. Musíme zpátky."

 

Hermiona byla ještě v nebelvírské společenské místnosti neschopná slova. Vzpamatovala se teprve když uslyšeli šum z chodby. "Už bychom měli jít do postele, jestli se s nima teda nechcete setkat."

Harry jí musel dát za pravdu, "tak jo, dobereme to zítra." Odešel s Ronem do jejich ložnice, zatímco Hermiona zamířila na druhou stranu.

Sotva si lehnul, usnul tvrdým spánkem. Nerušila ho žádná noční můra.

Žádné komentáře
 
Kdo chce, ať čte. Kdo nechce, ať odejde a nerozhlašuje, že nechce, neboť na to nikdo není zvědavý. Vaše kukajda