Povídky

Kdo chce, ať čte. Kdo nechce, ať odejde a nerozhlašuje, že nechce, neboť na to nikdo není zvědavý. Vaše kukajda

Novinky

Bílá černá

školní trest III.

No jo, krátké ale přece jen něco.

Ráno ale Harry moc vyspaně nevypadal, protože měl příšerné sny. Viděl v nich smrtijedy vyvražďující nějakou malou vesničku. Bylo pro něj příšerné sledovat utrpení těch lidí a nemoci jim pomoct. Bylo mu, jako kdyby mučili a zabíjeli jeho samého. Navíc ho při tom neskutečně pálila jizva a cítil zvláštní pocit uspokojení, které rozhodně nebylo jeho. Lehce si proto mohl domyslet, kdo mu tuto podívanou umožnil. Když si po probuzení navíc uvědomil, že ho čeká trest se smrtijedem, kterému den předtím podpálil stůl, měl co dělat, aby nezačal z bezmoci řvát. Místo toho jen vyděsil pár prváků tím, že při vstupu do společenské místnosti vystřeloval ohnivé koule, které se rozprskávaly o všechno kolem. Nemyslete si však, že to šlo nějak vidět. Harryho oheň byl pozoruhodný i tím, že Harry ovládal i jeho teplotu a změnu barev. Opravdu nevídané.

Celý den byl jako na trní. Výklady profesorů moc nevnímal. Dokonce málem dostal další školní trest za to, že omylem nechal při opakování ve formulích vybuchnout stůl pana profesora Kratiknota. Ten odebral Nebelvíru patnáct bodů a přísně ho napomenul. Ron a Hermiona nechápali, co se s ním děje. Takhle nervózní nebyl ani před trestem se Snapem.

U večeře už to Hermiona nevydržela. Rázně odložila příbor a zprudka na Harryho vyjela: „Můžeš nám konečně říct, proč se toho trestu tak bojíš?! Něco jsi nám zatajil, tak to vyklop!“

Cože?“ Harry se na ni zmateně podíval a pak mu došlo, co říkala. Samozřejmě zapíral: „Nebojím se ho. A nic vám netajím. Všechno už víte. Jé, to už je tolik hodin? Už musím jít, nebo mě Jugson přetrhne. Ahoj.“ Urychleně odešel a snažil se nevnímat udivené pohledy jeho kamarádů. Dost to pokazil, to věděl. Jenže nemohl nic dělat. Radši ať si myslí, že je cvok, než aby se jim něco stalo.

Zbývající čas do školního trestu strávil v knihovně, kde si procvičoval obranná kouzla. Měl pocit, že je bude potřebovat. Co mohl od smrtijeda jiného očekávat?

Když odbily hodiny osmou, klepal už Harry na dveře Jugsonova kabinetu. Po vyzvání opatrně vstoupil dovnitř. Dveře se za ním samy zavřely. Zprudka se na ně otočil, ale to neměl dělat. Zezadu do něj narazila kletba Cruciatus. Pak už vnímal jen bolest. Snažil se nekřičet, ale nešlo to. Doufal, že ho někdo uslyší. Samozřejmě nepřišel nikdo. V místnosti byl kromě jeho křiku slyšet pouze chladný smích, který bezesporu patřil Harryho profesorovi. Jak paradoxní, právě on, který by měl vyučovat obranu proti černé magii, teď sám používá kletby z té nejčernější magie. A patřičně se v tom vyžíval. Trvalo skoro deset minut, než dopřál Harrymu úlevu. Rád by pokračoval až do té doby, než by Harry upadl do bezvědomí, ale to by měl problémy s mistrem a tím prašivcem Brumbálem, takže toho radši nechal.

Takže, pane Pottere,“ promluvil povýšeně, když se Harry namáhavě postavil na nohy, „jak jste si mohl všimnout, kabinet je začarován protihlukovým kouzlem, takže z něj na chodbu nepronikne jediný zvuk. Musím vás tedy varovat, abyste nedělal hlouposti, nebo vás budu muset znova potrestat. Tento trest byl za podpálení mého stolu. Někdo vás musí naučit kázni.“ Jeho ústa se roztáhla do děsivého úsměvu. Harry i přes svou slabost zaujal takovou pozici, při níž mohl rychle uskočit stranou, kdyby na něj znova letělo nějaké kouzlo.

Nebojte. Pokud mne budete poslouchat, nic se vám nestane. A teď k vašemu školnímu trestu. Bude trochu netradiční. Musíte se dostat na druhý konec Zapovězeného lesa. Jak důkaz tam necháte jeden z vašich věčných plamenů. Nepochybuji o tom, že to zvládnete. Do rána ať jste zpátky. Jestli se do rána nevrátíte, budete potrestán znova a hůř.“

Harry se na něj díval jako na blázna. Na druhý konec lesa se nikdy nikdo nepodíval, aspoň co on věděl. Ani se tam nemohl přemístit, protože neznal místo, které se za lesem skrývá. Skutečně na to byl sám. A nemohl se nijak bránit, protože by to ohrozilo život Rona a Hermiony.

Ano, pane,“ odpověděl proto a chystal se odejít. Zadržel ho ale ještě Jugsonův hlas: „Ještě něco. Vejděte do lesa u hájenky toho poloobra a miřte stále na sever. Hodně štěstí.“

Harry si povzdechl a vyšel z kabinetu. Rozhodl se k Hagridovi přemístit, aby ho nikdo neviděl, a dál jít podle smrtijedových instrukcí. Nic jiného mu nezbývalo. Mohl se utěšovat jenom tou myšlenkou, že jsou díky němu Ron s Hermionou v pořádku. To mu dodalo aspoň trochu odvahy. Pořádně se tedy nadechl a přemístil se.

Poslední komentáře
24.01.2008 17:59:17: hmm dobrý už se moc těším na další :)
10.01.2008 20:37:35: no tak to je lehký!!!poletí tam na Norbertoj ne?smiley${1}
10.01.2008 16:35:29: super kapitolasmiley${1}smiley${1}
27.12.2007 23:50:09: Já si myslela, že si skončila, ptz tvůj předchozí blog se mi jaksi ani neotevřel, ae jsem ráda, že j...
 
Kdo chce, ať čte. Kdo nechce, ať odejde a nerozhlašuje, že nechce, neboť na to nikdo není zvědavý. Vaše kukajda