Povídky

Kdo chce, ať čte. Kdo nechce, ať odejde a nerozhlašuje, že nechce, neboť na to nikdo není zvědavý. Vaše kukajda

Novinky

Bílá černá

Síla přemístění

Probudil se asi po pěti hodinách. Stále letěli. Norbert se nezdál být unavený. Harry se šťastně usmál. Kvůli radosti z letu na chvíli dokonce zapomněl na starosti dole. Ve vzduchu neexistovala bílá a černá strana. Zde byla pouze radost z letu. Ta bohužel za chvíli přestala.

Přistáli na rovné mýtince hluboko v Zapovězeném lese. Harry z draka opatrně slezl. Pak si však na něco vzpomněl. "Norberte. Může se stát, že tu narazíš na obra. Pokus se mu prosím tě vyhnout, protože jestli tě uvidí, tak skončíš zase v rezervaci. Umí se totiž dorozumívat s kouzelníky. Teď musím pryč, ale zítra zase příjdu. Nechoď ven z lesa a tomu obrovi se vyhýbej. A ještě něco, někde tu budou i obří pavouci. Na ty jsi dávej taky pozor. Zatím ahoj." Harry se obrátil a vyšel směrem ven lesa. Potřeboval se dostat za školní pozemky, aby se mohl přemístit. Pořád si myslel, že to prostě nepůjde, jelikož školní pozemky Bradavic jsou začarované.

Opatrně přecházel školní pozemky. Na tak nechráněné ploše by si ho někdo mohl všimnout. Taky že všimnul. Profesor Brumbál jej spozoroval na své obvyklé procházce. Ihned k němu zamířil.

Harry na sobě cítil něčí pohled. Prudce se otočil a pohlédl do očí Albusovi Brumbálovi. Tentokrát ale stihnul svoji mysl uzavřít včas, takže se mu do ní už profesor nedostal.

"Co tady děláš, Harry?"

"Do toho vám nic není!"

"Máš pravdu, vždyť já jsem jen pouhý ředitel."

Tohle byla první ironická poznámka, kterou Harry od Brumbála uslyšel. Narozdíl od profesora Snapea ji ale profesor Brumbál řekl s naprostým klidem, jakoby ji ani nemyslel vážně. Harryho náhle napadlo, že tenhle člověk by měl dostat zvláštní cenu za klid, který jej provází vždy a všude.

Harry za Brumbálem nenápadně vytvořil ohnivou zeď. Chtěl toho dědka uškvařit zaživa. Zatím si s ním jen hrál. "Máte pravdu, jste jen ředitel. Nikdy jste neobjevil úplné tajemství Bradavic a jejich pozemků. Nevíte, kam vedou nekonečná schodiště uvnitř hradu. A také nevíte, že jste právě prohrál!" 'Accio hůlka!' Brumbálovi vyletěla hůlka z kapsy hábitu a zároveň jej obstoupila ohnivá zeď. Ani teď však neztratil svůj obvyklý klid a vyrovnanost. "Už jsem říkal, že jsi neuvěřitelně nadaný kouzelník. Proto určitě víš o účincích ohnivzdorného koula. Právě to na sebe použil Voldemort a smrtijedi, když tě podruhé přepadli. A pod jeho účinky jsem teď i já."

"Lžete! Proč ho teda Řád nepoužil při naší poslední akci?"

"Moment překvapení. Musím přiznat, že jsme tě nečekali. A navíc jsme neměli čas ho na sebe použít." Harry vztekle nechál svou zeď zmizet. O tom kouzlu psal úkol ty prázdniny, v kterých nafouknul tetičku Marge. "No dobrá. Teď na vás nemám čas. Musím se ještě stavit k panu profesoru Snapeovi." Při těch slovech Brumbálovy veselé jiskřičky pohasly. "Ach ano, pana profesora jistě pilně hledáte. Nebojte, mrtvý není, zatím. Má se, hmmm, špatně. Ale žije. Je v mé odborné péči. On se ohnivzdorným koulem zachránit nemůže."

Brumbálův výraz ztvrdl. "Co jsi se Severusem udělal? Ty jsi ho prozradil, že ano? Žádám tě po dobrém, řekni mi, kde Severus je."

"Nikdy! Je můj, dal mi ho sám Voldemort. A vůbec, co se tady s váma vybavuju. Pro dnešek končíme. Já vám vrátím hůlku a vy mě necháte odejít, platí? Ne?" Harry se zamyslel. Potřeboval se nutně dostat do chroptící chýše. A to velmi nutně. 'Héj, co se stalo?!' Najednou se objevil přímo tam, kde chtěl být. V ruce doposud držel Brumbálovu hůlku. 'Já se můžu přemísťovat v Bradavicích? To je věc.' Podíval se hůlku ve své ruce. Jedinou myšlenkou ji poslal majiteli. Pak se obrátil ke svěmu vězni.

Snape nevypadal moc dobře. Ztěžka oddechoval. Možná měl dokonce horečku. Harrymu ho až bylo líto. 'Líto? Co to plácám. Zaslouží si to!'

"Dobrý den, jak jste se dnes měl? Jak vidím, uvolněný režim vám prospívá." Harry se pobaveně zasmál. "Nebo ne? Stačí říct."

Snape se nevzmohl na nic jiného, než pár slov. "Vodu...prosím...Pottere..." Harry se na něj nechápavě podíval. Pak se obrátil ke stolku, kde měl Snape jídlo. Jídlo...ne pití. To znamená, že už dva dny nic nepil. To bylo špatné. S takovou moc dlouho nevydrží.

"Aha...promiňte. Jaksi jsem zapomněl. Hned to napravím." Na posteli se objevil džbán vody. Snape jej roztřesenýma rukama popadl a začal zhluboka pít. Harry přistoupil ke stolku a zamumlal několik slov. Stolek začal svítit a po několika vteřinách se na něm objevilo jak jídlo, tak sklenice vody. "To vám bude muset stačit, ke každému jídlu sklenice vody. Tohle byla jen výjimka. Nepotřebuju, abyste zesnul hned na začátku. Ještě, že jsem sem zaskočil. Tak já už zas půjdu. Nashledanou."

Snape si promnul oči. Zálo se mu, že Harryho oči byly světlejší, než včera...

Žádné komentáře
 
Kdo chce, ať čte. Kdo nechce, ať odejde a nerozhlašuje, že nechce, neboť na to nikdo není zvědavý. Vaše kukajda