Povídky

Kdo chce, ať čte. Kdo nechce, ať odejde a nerozhlašuje, že nechce, neboť na to nikdo není zvědavý. Vaše kukajda

Novinky

Bílá černá

Sen o volbě

V místnosti byla tma, ale nebyla normální. Tahle tma pohlcovala naději a rozsévala úzkost a strach. A v této tmě - v této místnosti se nacházel asi 16-ti letý chlapec. Měl černé, rozcuchané vlasy a kulaté brýle. Vypadal, jakoby nedostal už několik týdnů pořádně najíst. Nebo za to mohlo pytlovité oblečení, které měl na sobě? Nejzvláštnější na něm byla ovšem jizva ve tvaru blesku. Díky ní se zde ocitl...

Harry se kolem sebe opatrně rozhlížel. Vůbec se mu to nelíbilo.

"Jak jsem se sem dostal?" přemýšlel zoufale.

Poslední, co si pamatoval bylo, jak jde večer do postele. Nepoužil žádné kouzlo. že by ho někdo přenesl, když spal? Ne, v tom bude něco jiného. A určitě to bude mít co dočinění s jistým černokněžníkem.

Chtěl odsud co nejdřív vypadnout. Do srdce se mu pomalu vkrádala všudypřítomná hrůza a zoufalství.

"Jak se sakra odsud dostanu? Proč jsem se nenaučil tu mizernou nitrobranu?"

Ještě chvíli se marně snažil dostat ven, když ho začala nesnesitelně pálit jizva. Teď zpanikařil úplně, ale bylo pozdě. V dálce se objevila vysoká postava s nepříčetně rudýma očima a blížila se k němu.

  "Ještě, že ve snu mi nemůže nic udělat," pomyslel si Harry, než stanul tváří v tvář největšímu monstru světa.

"Zdravím tě, Harry Pottere. Konečně si spolu můžeme promluvit sami, bez narušitelů," Voldemort se kolem sebe rozhlédl. "Není to sice nejútulnější, ale účelu to stačí," chladně se usmál.

"Co chcete?!" Harry byl totálně zmatený. Mluvit? On si chce promluvit? Vždyť se ho už patnáct let chce zbavit. Třeba je to vážně jenom zlá noční můra.

"Chci ti udělat nabídku. Šli jsme ze špatného konce. Přidej se ke mě, Harry. Přidej se ke mě a oba budeme nejmocnějšími pány světa. Celý svět se nám bude klanět!"

Proč to zkouší, když ví, že se k němu nikdy nepřidám.

"Moji odpověď znáte už od prvního ročníku - Nikdy!" poslední slovo Harry skoro zakřičel.

"Ale Harry, proč pořád stojíš na straně toho milovníka mudlů, Albuse Brumbála? Nevidíš, že o tvou záchranu svět nestojí? Vždy se k tobě obraceli zády. Nejvíce jsi mohl vidět lidské vlastnosti minulý rok. Se mnou by jsi mohl dokázat, že jejich nevděčnost se nevyplácí. Se mnou bys mohl přivést zpět svého kmotra!"

Harry se zarazil. Voldemort mluvil pravdu. Opravdu mu lidé hází klacky pod nohy. A pak - Sirius. Mohli by být znova spolu? Přivedl by ho zpět a mohli by spolu bydlet, jak mu to Sirius kdysi navrhoval?

Už chtěl přijmout, když se vzpamatoval. Jak mě mohlo něco takového napadnout. Siriuse zpět nikdo nevrátí a i kdyby, nestojí to za ty další mrtvé!

"Vzdejte to! Budete mě muset zabít, protože já se k vám prostě nepřidám, rozumíte?!"

Voldemort se ušklíbl.

"Ale přidáš. Jednoho dne. A já budu čekat. Brzy tě poctím svou návštěvou. Prozatím na brzkou shledanou, Harry Pottere."

Harry se probudil. Byl úplně zpocený a jizva ho nesnesitelně pálila. Zoufale lapal po dechu. "Ale ne. On si prostě nedá pokoj." Chvíli jen ležel a snažil se nabrat dech. Asi po deseti minutách se uklidnil natolik, aby mohl rozumně uvažovat. Popravdě už ho to začalo štvát. "Jak ho to mohlo napadnout?! Vždyť mi zabil rodiče." Ale pak si vzpomněl na jednu důležitou věc.

"Proboha! Vždyť já to málem přijal. Co se to se mnou v poslední době děje?"

Nevěřícně zavrtěl hlavou. Až se mu v té chvíli udělalo ze sebe sama zle. Asi po pěti minutách plných přemítání se rozhodl, že už se nad tím nebude zabývat. Místo toho se podíval z okna do ulice.

Včera měl narozeniny. Na nočním stolku ležela blahopřání a dárky od jeho přátel.

Od Hermoiny dostal, jak jinak, knihu o famfrpálu a Ron mu daroval zvláštní nůž, který z čepele vrhal blesky. Nad tím dárkem Harry dlouho přemýšlel, kde na něj vzal Ron peníze. Pak došel k závěru, že mu na něj asi půjčili peníze Fred s Georgem.

Spolu s tím vším Harrymu ale i napsali, že už brzo si pro něho přijedou členové řádu. To ho potěšilo ze všeho nejvíc. Teď ho ten dopis znovu přinutil se zamyslet. Co když si pro něho přijedou z obavy, aby se k němu nedostal Voldemort? Co když už se doslechli od Snapea o jeho úmyslu dostat ho na svou stranu?

"A dost!" rázně uťal proud myšlenek, který se neustále zvětšoval. Znovu se podíval z okna. Slunce už stačilo vyjít. Harry se v rychlosti obléknul a sešel dolů na snídani, aby mu teta Petunie nevynadala.

Poslední komentáře
01.06.2008 20:41:00: Dneska jsem se dostala k této povídce, než buud pokračovat dál, jen bych, stejně jako Mystery, ráda ...
05.12.2007 18:22:00: hele, úvod pěknej, ale nějak se ti to pořád opakuje. Možná by nebylo od věci to upravit. Jinak se tě...
 
Kdo chce, ať čte. Kdo nechce, ať odejde a nerozhlašuje, že nechce, neboť na to nikdo není zvědavý. Vaše kukajda