Povídky

Kdo chce, ať čte. Kdo nechce, ať odejde a nerozhlašuje, že nechce, neboť na to nikdo není zvědavý. Vaše kukajda

Novinky

Bílá černá

Past?

Vyvalte sudy :-) Po dloooouhé době konečně přidávám další kapitolu. Opět mizernou a krátkou, tak se prosím nelekněte. Příjemné počtení.

Byla už tma. Harry si musel vytvořit jakousi ohnivou lucernu, aby vůbec viděl. Samozřejmě při tom dával pozor, aby ho nezahlédl Hagrid. Tohle by se špatně vysvětlovalo. Proto se pořádně rozhlédnul kolem, než vešel do lesa, aby měl jistotu, že ho nikdo nepřekvapí.

Asi po deseti krocích si uvědomil, že neví, kde je sever. Naštěstí si vzpomněl na šikovné kouzlo, které se naučil ve čtvrtém ročníku. Pomocí hůlky mohl určit světové strany. Po vyřknutí formule totiž fungovala jako kompas. Takhle mohl jít přesně tam, kam ho poslal Jugson a nemusel se bát, že zabloudí.

Obezřetně postupoval vpřed. I když znal směr, pořád zůstalo nebezpečí toho, že jej zabije nějaká šelma. To ani raději nemyslel na kentaury, obří pavouky a podobné stvůry.

Rozhodl se soustředit na cestu, protože nikde nebyla žádná pěšinka a každou chvíli zakopl o nějakou větev nebo kořen. V duchu si procházel všechny kletby, které by nejraději na jistém profesorovi vyzkoušel. Pomáhalo mu to zahánět jakýsi pocit úzkosti, který s každým krokem sílil. Harry cítil, že se něco stane. Nemohl za to jen strach. Byl si téměř jistý. A bude to určitě souviset s tím, co ho čeká na druhém konci lesa. Jugson by ho tam neposílal jen tak. Bohužel se Harry nemohl vrátit. V jednu chvíli se vzpomněl na Norberta. Mohl by mu přece pomoct, když je to drak. Ale nápad byl po pár minutách uvažování zavrhnut. Harry by si neodpustil, kdyby se Hagridovu oblíbenci kvůli němu něco stalo. Bude lepší ho držet od smrtijedů co nejdál.

Jau!“ Harry zakopl o kořen a jak dlouhý tak široký se natáhl na zem. Při tom mu vylétla z hábitu hůlka. Ještě že uměl čarovat bez ní, jinak by teď byl bez světla. Takhle ji během chvíle našel a chtěl pokračovat.

Náhle mu však něco zastoupilo cestu. Nebo spíš někdo. Při bližším pohledu Harry poznal jednoho z kentaurů. A to nebylo dobré. Ještě teď měl v paměti konec minulého školního roku, kdy Hermiona kentaury využila k tomu, aby je zbavili profesorky Umbridgeové. Tehdy se jim podařilo o vlásek uniknout jejich hněvu. Teď tu sice žádný obr nebyl, ale na druhou stranu, Harry už měl moc k tomu, aby nepřítele zabil. A ten kentaur to věděl taky, proto nezaútočil. Asi čekal na posily.

Tady nemáš co pohledávat, lidské mládě. Vrať se tam, odkud jsi přišel, než toho budeš litovat,“ zavrčel výhružně kentaur. Luk a šíp měl namířené přímo na Harryho.

Jenom tudy procházím. Musím se dostat na druhou stranu lesa, nebo se Ronovi a Hermioně může něco stát. Prosím, pusťte mě dál. Nemám moc času.“

Nesmíš tam jít! Na té straně končí pozemky tvé školy a číhá na tebe nebezpečí. Raději tě zabiju, než abys tam šel.“

Proč? Co je na druhé straně lesa?“ chtěl okamžitě vědět Harry. Ale kentaur už očividně ztratil trpělivost. Když viděl, že jeho vyhrůžky nezabraly, zaútočil. Výsledek byl samozřejmě takový, že Harry po pár minutách pokračoval v cestě a za sebou měl omráčeného kentaura. Bylo mu líto, že to musel udělat, ale nechtěl riskovat zdržení. Smrtijedi byli schopni všeho a on by si nikdy neodpustil, kdyby ublížili jeho přátelům.

Asi po deseti minutách chůze začal les pomalu řídnout. Podle toho Harry poznal, že je skoro u cíle. Trochu tedy zrychlil, i když ne moc, protože by se mohl o něco zachytit. Už se nemohl dočkat, až to bude mít za sebou. I když nechápal, proč mu dal Jugson takový úkol. Doufal snad, že Harryho něco roztrhá? To asi ne, protože by jinak Voldemort roztrhal jeho.

Voldemort...

Harry se prudce zastavil. Jak mohl být takový blbec?! Bylo to jasné hned od začátku. Voldemort na něj nachystal past. Určitě na něj za lesem čekal spolu se všemi smrtijedy. A Harry tam musel jít. Kdyby se vrátil, Jugson by poznal, že něco není v pořádku, a zaútočil by na Rona s Hermionou. Jenže když půjde dál, Voldemort ho chytí a pravděpodobně umučí k smrti. Co má udělat? Smutně si povzdychl. Udělá to, co vždycky. Obětuje se pro své přátele. Půjde tam a pokusí se bránit, i když bude vědět, že to není k ničemu. No co, aspoň už potom bude mít pokoj. Věčný pokoj...

Mezi stromy už byl vidět konec lesa. Harrymu se šlo čím dál hůř. Ale přesto pokračoval. Umínil si, že než zemře, pokusí se zabít co nejvíc smrtijedů. Aspoň tak ulehčí Řádu práci. Trochu si povzdychl. Tak moc si přál tam vstoupit a teď už se mu to nikdy nesplní.

Konečně vyšel na nějakou louku. Nikdo tu nebyl. Harry se pousmál. Třeba třeba sem opravdu měl jen dojít, označit nějakou plochu a vrátit se zpátky. Tedy hbitě do toho.

Vytvořit ohnivý kříž, který by vydržel nějakou dobu, nebyl problém. Vlastně to bylo velmi jednoduché. Ale to Jugson nemohl vědět, nebo ano? Ne, spíš to nevěděl. Harry se spokojil s tímhle a chystal se přemístit zpátky do hradu. Když znal místo, byla to hračka.

Najednou se však v Harryho zorném poli mihlo rudé světlo, které narazilo přímo do něj. Svět kolem zčernal a Harry ztratil vědomí. Už neviděl, jak se všude kolem něj objevovali smrtijedi a jeden z nich ho popadl a přemístil se s ním neznámo kam.

Poslední komentáře
03.06.2009 08:52:42: na tak přece něco napiš smiley${1}
01.03.2009 15:39:55: Úchvatné... avšak bude pokračování?
06.08.2008 22:25:13: Super kapča... už se těším na pokráčko.
01.06.2008 20:53:26: Fakt dobry sice by mohla být delší ale konečně aspoň to
 
Kdo chce, ať čte. Kdo nechce, ať odejde a nerozhlašuje, že nechce, neboť na to nikdo není zvědavý. Vaše kukajda