Povídky

Kdo chce, ať čte. Kdo nechce, ať odejde a nerozhlašuje, že nechce, neboť na to nikdo není zvědavý. Vaše kukajda

Novinky

Bílá černá

Odraz strachu

Harry už byl ve štábu dva týdny, ani si to neuvědomil. Měl pořád tolik práce, že dokonce málem zapomněl odškrtávat dny zbývající do jeho odjezdu do Bradavic.

Často se procházel domem a vzpomínal na Siriuse. Někdy si procvičoval svoje

schopnosti, které za ty dva týdny téměř ovládl, ani se nemusel tolik soustředit.

Věděl, že mu to bude velmi užitečné v boji proti Voldemortovi. Taky ale

přemýšlel o jeho nabídce. O tom, co by se stalo, kdyby přijal.

"Harry. Vzbuď se!" Ron po něm mrsknul polštářem.
"Vždyť už jsem vzhůru,"zamumlal Harry a otočil se na druhou stranu.
"Jak chceš." Pokrčil Ron rameny a vzápětí...
"Áááá, Rone, nech toho." Harry byl úplně mokrý. Ron na něj totiž vylil kbelík plný ledové vody.
"Teď jsi vzhůru," vyrazil ze sebe Ron mezi záchvaty smíchu. Harry se po chvíli začal smát taky. Radši se převlékl do suchého a sešel dolů na snídani.

"To je dost, že jdete," přivítala je paní Weasleyová, když vešli, "až se nasnídáte, potřebovala bych, aby některý z vás nakrmil Klofana. Já dneska nemám čas, Brumbál si mě zavolal kvůli záležitostem Řádu."
Ron se ušlíbl. Z jeho pohledu bylo rozpoznatelné, že Klofana bude muset nakrmit Harry.
"Buďte bez obav, paní Weasleyová, já ho nakrmím."
"Díky, drahoušku, to budeš moc hodný. Co si dáš? Toast, nebo vajíčka?"

Později, když za sebou po schodech táhl pytel plný mrtvých krys, si Harry říkal, že to nebyl zas tak dobrý nápad. Ale koneckonců, ještě se na Klofana nebyl za celou tu dobu ani podívat. Měl pocit, že mu to svým způsobem dluží.

Sotva vstoupil do pokoje, Klofan se po něm ohnal zobákem. Rychle se uklonil a počkal, až se hipogryf ukloní také. Když to udělal, pomalu k němu přistoupil a poplácal jej po zobáku.
"Tak co, Klofane, jak ses měl v létě?" Harry si nebyl jistý, jestli mu Klofan rozumí, ale měl pocit, jako by trochu svěsil hlavu. Asi mu chybí Sirius. A není sám.
"Jen klid, mně taky chybí." Radši vytáhl první krysu a začal Klofana krmit. Nechtěl myslet na Voldemortovu nabídku a na svůj díl viny. Klofan se do krysy ochotně pustil. Harry se pro sebe usmál.

Chtěl odejít, když si všiml něčeho podivného. Jedna ze skříní v rohu se mírně otřásala.
'Určitě tam je bubák, no počkej, hned si to s tebou vyřídím.' Zprudka otevřel dveře od skříně a připravil se na mozkomora.

Ze skříně ale nevyšel mozkomor, jako obyčejně.
"To ne." Před Harrym stálo jeho vlastní dvojče. Tenhle Harry ale nebyl stejný. Oči měl temné, zlé. Chladně se usmíval. Vedle něho stál lord Voldemort.
"Jsem opravdu rád, že jsi změnil názor, Harry. Brzy poznáš, že's udělal správně."
"Ne, to není pravda!" Harry úplně zapomněl, že to je jenom bubák. Křičel, jako smyslů zbavený.
"To se nikdy nestane, slyšíš?!"
"Harry, co se to..." Do pokoje vešel Lupin. Šokovaně hleděl na Harryho největší strach. Harry se vzpamatoval. Kvůli Lupinovi vytáhl hůlku a... "Riddikulus!" Bubák s prásknutím zmizel. Harry, krerý nemohl snést Lupinův pohled, rychle odešel do svého pokoje. Bylo mu jasné, že teď o tom bude vědět celý řád. Hrozně se styděl, že málem nezneškodnil ani pitomého bubáka. Děsil se toho, v co se proměnil. Teď už to věděl.

"Harry?" Do místnosti za ním vešli Ron s Hermionou. Polekaně sebou škubl.

Musel tu sedět dlouho, venku už byla tma. Smutně se na ně podíval.
"Vy už to víte, že jo." Nebyla to otázka. Viděl jim odpověď v očích. Ještě chvíli tak stáli a mlčeli. Hermiona to už nemohla vydržet, vrhla se Harrymu kolem krku. Ron si sedl k oběma na postel.
"Harry, poslyš, jenom chceme, aby's věděl, že ať se stane cokoliv, pořád budem s tebou." Harry se na oba smutně usmál.
"Já to vím, Rone. Ale co když se to opravdu stane? Co když se k němu opravdu přidám? Co když mu podlehnu? Víš, jaké to je žít s vědomím, že stačí jedno slovo a Sirius by mohl žít? Já... já nevím, jak to mám dál snášet. Ještě ke všemu ty sny. Kdybych vás neměl, nevím, asi by to všechno dopadlo úplně jinak. To jenom vy mi udržujete zdravý rozum. Nikdo jiný. Jen jsem chtěl, aby jste to věděli." Hermiona stěží zadržovala slzy. Oba dva si plně uvědomili, jak jsou pro Harryho důležití.
Po další chvíli vyplněné tichem se Harry zvedl.
"Asi bychom měli jít na večeři, nebo se tvoje mamka bude pěkně zlobit." Ron se nejistě zazubil.
"To je fakt. Tak jdeme."
Ihned po vstupu do kuchyně Harry svého rozhodnutí litoval. Nacházel se tam snad celý Řád.
"Ehm... Ona bude porada?" zeptal se Ron. Paní Weasleyová zavrtěla hlavou. Všichni se teď dívali na Harryho. Úplně v koutečku se krčil zjevně nešťastný Lupin. Všechny tři najednou hlad přešel.
Právě v tu chvíli plameny v krbu zezelenaly a do kuchyně vstoupil samotný Brumbál. Harry začal pomaličku couvat. Bohužel si toho Brumbál všiml.
"Musím tě poprosit, abys nikam nechodil. Měli bychom vyřešit jistou záležitost. Rone, Hermiono, možná by bylo lepší, kdyby jste šli na chvilku ven." Oba se zatvářili vzdorně, ale odporovat řediteli se přece jen neodvážili. Proto urychleně opustili místnost. Brumbál znova obrátil svou pozornost k Harrymu. Upřeně se mu díval do oči. Za chvíli se Harry chytil za jizvu. Rychle odvrátil zrak. Znova cítil tu nenávist, která rozhodně nebyla jeho.
"Vzhledem k okolnostem se zvýší tvé stráže. Zítra, až pojedete do Příčné ulice, vás ti, které tu vidíš, budou doprovázet jako eskorta. A neboj..." dodal, když viděl Harryho výraz, "budou mít neviditelné pláště, proto je nikdo neuvidí. To je všechno, co jsem ti chtěl říct.Vlastně ne...ještě něco. Kdyby jsi něco potřeboval, na mě se můžeš kdykoliv obrátit." Ještě se se všemi rozloučil a opět vstoupil do zelených plamenů. Harry toho využil a vyběhl z kuchyně, jak nejrychleji dovedl. V jeho ložnici už netrpělivě čekali Ron a Hermiona.
"Tak spusť, co ti chtěl?"
"Ani nic důležitého, jenom to kvantum lidí je moje eskorta na zítřejší cestu do Příčné ulice." Kysele se zašklebil.
"Teda Harry," pronesl Ron se špatně potlačovaným smíchem, "jestli si na tebe zítra troufne nějaký smrtijed, podepíše si rychlou cestu do Azkabanu."

Kéž by měl Ron pravdu...

Žádné komentáře
 
Kdo chce, ať čte. Kdo nechce, ať odejde a nerozhlašuje, že nechce, neboť na to nikdo není zvědavý. Vaše kukajda