Povídky

Kdo chce, ať čte. Kdo nechce, ať odejde a nerozhlašuje, že nechce, neboť na to nikdo není zvědavý. Vaše kukajda

Novinky

Bílá černá

Nejhorší vzpomínka

Úzkost...


Strach...


Tíseň....


Jak se to mohlo stát? Vždyť měl svou moc a hromadu bystrozorů. Přesto je tady. Přes to všechno ho Voldemort znova dostal.


Tma, taková tma...


Doufal, že si na ni zvykne, ale ani po čtyřech dnech se nezbavil té hrůzy, jež mu tma způsobovala.

Všechno vypadalo dobře. Měli už nakoupeno, když se na Příčné ulici objevilo asi dvacet smrtijedů. Poprvé je zahnali bez problémů. Jenže další den se objevili přímo před štábem. Nikdo nechápal, jak se dozvěděli, kde leží.

Harry vyběhl s ostatníma, aby pomohl. Oni byli ale připravení, ohněm jim neublížil a jeho kouzla nestačila na tak velký počet. 

Po pár minutách ho omráčili.


A teď je tady. Přímo ve Voldemortově sídle. Chtěl se přemístit, ale smrtijedi vytvořili protipřemisťovací zábrany.

Nejhorší na tom všem bylo, že Ron s Hermionou tam jen tak nečinně stáli. Věřil jim, ale oni ho zradili. To kvůli nim tu trpěl.

Slyšel kroky. Určitě jdou pro něj. Každý den to samé. Už to nemohl snášet. Ty čtyři dny mu připadaly jako měsíc. Ztrácel se v bolesti a čase. Důsledkem nekonečna kouzel se neměl z čeho těšit. Kde vzít plamínek naděje, když vás nejbližší opustí...

"Přestaň váhat, Harry. Přidej se ke mně. Co tě drží tam, kde tě každý zradí? Na druhé straně se umírá. Na mé se vítězí. Jen na mé straně znova uvidíš své rodiče. Přidej se ke mně a budeš se moct pomstít."

Pro Harryho bylo stále těžší říct ne. V srdci měl ale stále nějakou zábranu, která mu pomáhala přežít všechnu tu bolest. Jenže i ta pomalu slábla.

Pomalu zavrtěl hlavou. Jako trest na něj Voldemort poslal crucio.

Asi po půl minutě se zklidnil. Vypadal, jako by nad něčím přemýšlel. Zlověstně se usmál: "Možná bych ti měl něco připomenout. Tohle kouzlo jsem vymyslel jenom pro tebe.Verta mozkomorus!"

Harry se propadal do víru zvuků a barev. Blížil se k jedinému pevnému bodu.

Jako ve snu poslouchal podivnou píseň, jež stále sílila. Připadala mu tak známá a zároveň cizí.Úplně jej okouzlila.

Postupně rozeznával slova. To už dorazil přímo ke zdroji.

Zalapal po dechu. Vždyť... Po tváři mu stekla slza.

Díval se na svoji matku, jak ukládá malého Harryho ke spánku. Nemohl uvěřit svým očím. Byl s ní a se sebou samým v jednom pokoji. Mohl sledovat její klidný výraz. Ještě netušila, co ji a její rodinu čeká.

Za chvíli k ní přišel rozcuchaný černovlasý muž. Oba se s láskou dívali na Harryho juniora.

Harry cítil v srdci neskutečnou bolest. Věděl, co příjde. Nemohl tomu nikterak zabránit. Sledoval poslední šťastné okamžiky Lilly a Jamese Potterových. Ani si to neuvědomil, ale zároveň to byly i jeho poslední okamžiky v nichž mohl naplno prožívat radost.

Domem otřásl výbuch. Vchodové dveře se rozletěly na tisíce úlomků. Malý Harry se rozplakal. Jeho rodiče okamžitě začali jednat. "To je on! Lilly, seber Harryho a běžte. Já ho zdržím!" Lilly chvíli odporovala, ale na hádky opravdu nebyl čas. Do domu vstoupila osoba zahalená v černém.

James je oba ještě rychle políbil a běžel temnénu přízraku naproti.

Harry se za ním rozběhl. Chtěl mu nějak, jakkoli pomoct. Nemohl přece nechat Voldemorta znova zničit jeho život.

Jako ve snu sledoval svou ohnivou kouli. Nic se nestalo. Jako by tam ani nebyla. Neuměl změnit osud.

Z hrdla se mu vydral výkřik. Zničeně sledoval smrt svého otce. Zpod clony slz viděl Voldemorta vypálit na oblohu znamení zla. Srdce mu doslova pukalo bolestí.

Lilly už v pokoji nebyla. Vyběhla po schodech nahoru. Věděla, že svému muži už nemůže pomoct. Chtěla aspoň ochránit malého Harryho.

Harry zamířil za svou matkou. Něco ho nutilo tam jít, i když nechtěl. Určitě to byla součást Voldemortova kouzla.

"Ne, Harryho ne! Vem si místo něj mě!"

"Ustup ty hloupá holko!"

"Neee!"

Další zelený záblesk osvítil celou tu hrůzostrašnou podívanou. Lilly se bezvládně sesunula k zemi. Harrymu se podlomila kolena. Začal křičet, jako smyslů zbavený. Nejhorší na tom všem byla jeho bezmoc. Mohl jen přihlížet.

Voldemort se otočil na malého Harryho. V očích mu zračil triumf. Znova pozvedl hůlku. Již potřetí vyslovil ta dvě slova: "Avada kedavra!"

Jeho smích se ale vzápětí změnil v bolestný řev, neboť kledba se od Harryho odrazila a zasáhla jeho.

Harry se začal pohybovat. V dálce ještě zaslechl dětský pláč a zvuk rozpadajícího se domu.

Znova byl v realitě. Přestal vnímat okolí. Uzavřel se do vlastní bolesti. Harry byl houževnatý chlapec, ovšem to, co viděl, by zlomilo každého.

Voldemort se chladně usmíval. Cítil jeho bolest, byla doslova hmatatelná. Dosáhl toho, čeho chtěl. Byl si jist, že teď už Harry klást odpor nebude. Proto se ho znova zeptal: "Trváš nadále na tom, Že chceš zůstat na bílé straně? Opravdu chceš být tam, kde se umírá? Byli tam i tví rodiče, tvůj kmotr...

Kdybys chtěl, máš je zpátky. Viděls, co kvůli tobě udělali. Teď jim to můžeš oplatit. Stačí přece tak málo."

Harry ztěžka oddechoval. Před očima měl smrt svých rodičů. Nikdy se mu tolik nechtělo přejít. Jak se má rozhodnout? Co když udělá špatně? Vždyť v jeho rukou leží osud celého kouzelnického světa.

Žádné komentáře
 
Kdo chce, ať čte. Kdo nechce, ať odejde a nerozhlašuje, že nechce, neboť na to nikdo není zvědavý. Vaše kukajda