Povídky

Kdo chce, ať čte. Kdo nechce, ať odejde a nerozhlašuje, že nechce, neboť na to nikdo není zvědavý. Vaše kukajda

Novinky

Bílá černá

Moc Nebelvíra

V kuchyni nikdo nebyl. Dursleyovi už zřejmě. Harrymu to nepřipadalo divné. Od začátku prázdnin je skoro neviděl. Vyhýbali se mu, jak jen to šlo, protože nezapomněli na to, co se stalo na konci roku u vlaku.

Teď však, i když si to zakázal, měl plnou hlavu toho snu a Voldemortovy nabídky. Zdálo se tak lákavá. A přesto... kdyby přijal, nemohl by se na sebe podívat do zrcadla. A k čemu by mu bylo přivést zpět kmotra, který by ho nenáviděl? Ne, s jeho rodiči mu je určitě líp.

Zrovna si chtěl z ledničky vzít mléko, ale všiml si, že je na ni vzkaz pro něho:
Jeli jsme na výstavu aut, přijedeme až pozdě večer. Ničeho se nedotýkej a zůstaň ve svém pokoji. Až přijedeme, všechno si zkontroluju. Strýc Vernon.
'Jako kdybych na to měl náladu.' Harry se ušklíbl. Na televizi se stejně nedíval a jediný, kdo v domě rozuměl počítači, byl jeho obtloustlý bratránek Dudley. Proto jen zakroutil hlavou a v klidu si dodělal snídani.

  Při jídle ho však napadlo, že je trochu divná doba na vystavování aut. A proč na ni budou Dursleyovi tak dlouho? Tady něco nesedělo. I když, pokud na tom bylo něco divného, tak jen to, že se to podezřele podobalo zámince, pod kterou jeho tetu a strýce vylákal loni z ddomu Fénixův řád. že by tedy přece jen přijeli? Znělo to víc než pravděpodobně. Harryho ta myšlenka rozveselila natolik, že si hned běžel sbalit věci a pak se s kufrem posadil na gauč. Nějak ho to ovšem zmohlo, takže po chvíli usnul.

'A do háje!' Znovu byl v té tmavé místnosti. Zrovna teď, když jsem čekal příjezd řádu. Podíval se směrem, z kterého se k němu pomalu blížil lord Voldemort. Psychicky se připravil na cokoliv. 'Třeba se probudím, než ke mně dojde.' Harry už dopředu věděl, že tohle přání nebude uskutečněno. Voldemort mezitím došel až k němu. Podíval se mu do očí a rozpálil tak Harryho jizvu.
"Už ses rozmyslel, Harry, nebo mě necháš čekat?"
"Tak brzo? Musí vám být jasné, že jsem svoje rozhodnutí nezměnil. Nikdy se k vám nepřidám!"
"Ale, Harry, já jsem doufal, že když na to budeš mít pár hodin, srovnáš si v hlavě, že má strana je ta správná. Co ti brání přidat se ke mně?"
"Zabil jste mi rodiče! A díky vám zemřel Sirius."
"Siriuse můžeme spolu přivést zpět. A tvých rodičů je mi líto, teď už vím, že zabít je a pokusit se zabít tebe byla veliká chyba. Možná, že kdybys byl opravdu mocný, tak bychom dokázali přivést zpět i je." Teď bylo Harrymu opravdu těžko. Mohl bych oživit Siriuse a své rodiče.Ne! Co to říkám! To není pravda. Ale co když je. Měl v hlavě pořádný zmatek. Voldemort se usmíval. Nechal ho, ať se s tím popere. Co získám, když budu na bílé straně? Nic. Ale ještě mě na ní drží Ron a Hermiona!
"Ne, nikdy!"

"Harry! Harry prober se. Co je ti?" Harry otevřel oči. Nad ním se sklaněl profesor Brumbál. Rychle se posadil. Brumbál si ho ustaraně prohlížel. Po chvíli promluvil.
"Chtěl po tobě, aby ses k němu přidal, že ano?"
"Ano... jak to víte."
"Když jsme sem dorazili, neklidně si s sebou házel a za chvíli jsi začal křičet. Podařilo se nám tě probudit až teď, když jsi křičel, že se k němu nepřidáš." Harry okamžitě zrudnul. Jestli skyšeli všechno, tak...
"Ale na začátku ti vůbec nešlo rozumět," dodal Brumbál, jakoby mimochodem. Harry si oddychnul. Všichni se na něho pořád dívali, takže raději začal jiné téma.
"Takže mě odtud vezmete? Poletíme do štábu?" Překvapilo ho, když Brumbál zavrtěl hlavou.
"Nepoletíme, my se přemístíme."
"Ale já se ještě přemisťovat neumím. Ani to nemám povolené."
"Mýlíš se. Pan ministr dal vzhledem k okolnostem speciální povolení, díky němuž se můžeš přemísťovat. A k té druhé věci, ty už se umíš přemisťovat od té doby, co tě Voldemort napadnul." Při vyslovení toho jména sebou všichni kromně Harryho a Brumbálá thrli.
"Cože?" Harry byl v šoku. "To je nesmysl, vždyť to už bych věděl a navíc to není možné."
Brumbál se jen usmál: "Víš, Harry, to je další záhada. Nemohl si to objevit, protože si o tom nevěděl. A tehdy, když na tebe Voldemort zaútočil, se v tobě probudily vlastnosti Godrica Nebelvíra. Teď ale není čas na vybavování, prostě si přej dostat se před dům řádu. A přej si to celou svou vůlí." Harry byl zmatený. Ale rozhodl se tím zabývat až ve štábu. Jak že to Brumbál říkal? Soustředit se celou svou vůlí. Vybavil si místo před štábem do posledního detailu a soutředil se na něj. Byl tak asi půl minuty, když se s ním všechno zatočilo. Bylo to jako na kolotoči. Náhle to přestalo. Harry se kolem sebe rozhlédl. Já to dokázal. Byl přímo před domem s číslem 12. Za okamžik se k němu přidali ostatní.
"No, Harry, já už budu muset jít. Jen ještě něco, když se přemístíš, není to vůbec slyšet." Ještě na Harryho mrknul a v příští chvíli byl pryč.
"Tak pojď, nebudeme tu trčet věčně," pobídl jej v příští chvíli člen řádu. Harry se jen zhluboka nadechl a vešel dovnitř.

V přijímací hale to vypadalo mnohem líp, než když tu byl posledně. Však jsme se na tom pořádně nadřeli, vzpomínal kysele. Neměl však čas na další vzpomínání, neboť ho něco silně sevřelo v náručí.
"Harry! Rone, Harry už dorazil."
"Taky tě rád vidím," zamumlal přiškrceně, jak se ho Hermiona pokusila rozmačkat.
"Jej, promiň," Vyhrkla a zčervenala. Ron se mohl uchechtat.
"Tak co, jak sis užil léto." Harrymu se vytratil úsměv z tváře.
"Harry? Co se stalo?" Ron s Hermionou věděli, že jak se Harry tváří takhle, tak něco není v pořádku.
"To vám povím potom," zašeptal Harry a honem se pokusil usmát, protože se k nim blížila paní Weasleyová.
"Harry, drahoušku vítám tě. Pojď, vypadáš, jako kdybys měsíc nejedl. Oběd už máš na stole." Raději šel do kuchyně doprovázen dvěma zvědavými pohledy.

"Co jsi nám to chtěl říct?" Vypálil na něj Ron, sotva dovláčel svůj kufr a koště do jejich ložnice. Hermiona tam byla samozřejmě taky.
"Dobrá, ale nesmíte to říct nikomu ve škole. Řád to už ví. Voldemort chce, abych se k němu přidal." Ron sebou při vyslovení toho jména škubl. Oba dva se na něj poděšeně zadívali. Hermioně došlo trochu rychleji, co tím Harry myslí.
"Jak to může řád vědět?"
"Ehm...," Harrymu bylo nepříjemné jim to říct, ale musel, " on mě totiž navštívil ve snu. Nabídl mi, abych se k němu přidal, že ovládneme svět a Brumbál s ostatníma mě slyšeli křičet, že se k němu nikdy nepřidám." Teď už se dívali šokovaně.
"On tě vyzvednul sám Brumbál?"
"No, ano. Potřeboval mi ještě něco ukázat. Podívejte." Důkladně se soustředil, aby se ocitl na druhé straně místnosti a za okamžik už měl zase ten pocit, že je na kolotoči. Věděl, že se podařilo.
"Harry," Hermiona byla silně otřesená, "víš, že přemisťovat se, aniž by tě někdo slyšel, byla schopnost Godrica Nebelvíra?"
"Já vím, to mi něco připomíná. Brumbál mi řekl, že ta moc se projevila tehdy, když mě Voldemort poprvé napadl. Ale že ji nemůžu používat, pokud nevím, že ji mám. Hermoino, jaké schopnosti měl ještě Godric Nebelvír?"
Hermiona se zamyslela: "Uměl vytvářet a ovládat oheň, takže když ho na něj někdo použil, obvykle sám uhořel. Pak uměl kouzlit bez hůlky a aniž by vyslovil zaklínadlo. Takže se mohlo stát, že se mu v ruce objevil meč, aniž by se pohnul. No a to je asi tak všechno."
Ron uznale pokýval hlavou: "Tak jestli to všechno fakt umíš, může se jít Ty-víš-kdo vycpat."
"Zkus to, Harry, tady si nikdo nevšimne, že kouzlíš, ministerstvo registruje pouze kouzlo, ne jeho původce."
"Fakticky? Tak jo." Zase se soustředil, tentokrát na oheň a jeho sílu.

Po pěti minutách už byla Hermiona silně netrpělivá. Nemohla se na to dívat: "Děláš to špatně. Takhle se soustřeď při přemisťování. Tohle je něco, co budeš muset dlouho trénovat. Nikdo neví, co přesně Nebelvír s ohněm dokázal. Jedno je ale jisté. Nesmíš na to silou, já vím, je to nepochopitelné, ale musíš tvořit lehce. Je to jako nitrobrana. No tak, já nejsem profesor Snape," ohradila se, když viděla, jaký pohled na ni Harry vrhnul, "je to nutné, jinak se ti to nepodaří."

"Jo!" Harry se radostně díval na drobný plamínek plápolající mu v ruce, "děkuju, Hermiono. Bez tebe bych to nedokázal." Hermiona vypadala šťastně. Hodně šťastně. Ron se jen s otevřenou pusou díval do Harryho dlaně. Vypadal velmi vyvedený z míry. Po chvíli přece jen promluvil, "a co ta moc bezeslov čarovat?" Vypadal tak nedočkavě, až se Harry musel usmát. Taky byl zvědavý, ale ne tolik. 'Co bych pro něj neudělal. Winggardium leviosa.'

"Aaaaa!" Ron se vznášel asi pět stop na zemi. Hermiona s Harrym se mohli potrhat smíchy. Harry radši to kouzlo zrušil. Měl takový pocit, že kdyby tam Ron visel dýl, asi by mu moc nepoděkoval.

"Ty, Harry, víš co? Radši si příště najdi jiného pokusného králíka," vyheknul Ron, přidušeně.

"Jasně. Asi bych si měl vybalit." Harry se trochu zoufale podíval na svůj zjevně nacpaný kufr.

"Užij si to," popřáli mu oba kamarádi a se smíchem vyběhli z místnosti. Harry si je povzdychl a dal se do vybalování.

Žádné komentáře
 
Kdo chce, ať čte. Kdo nechce, ať odejde a nerozhlašuje, že nechce, neboť na to nikdo není zvědavý. Vaše kukajda