Povídky

Kdo chce, ať čte. Kdo nechce, ať odejde a nerozhlašuje, že nechce, neboť na to nikdo není zvědavý. Vaše kukajda

Novinky

Bílá černá

Čas to skončit

Máte tady v rekordním čase další kapitolu. Na podobné výkony si nezvykejte, to jen že mám zrovna inspiraci :-)

Objevil se na kraji Zapovězeného lesa. Podle světla mohlo být kolem poledne. 'Výborně, to znamená, že jsou všichni uvnitř hradu a já ho můžu srovnat se zemí! Tohle ten hlupák Brumbál určitě nebude čekat'

Harry se už málem vydal tím směrem, když jej zastavil jiný vnitřní hlas, ten dobrý: 'Ne! Kvůli tomu tu nejsi a ty to moc dobře víš, tak se sakra stáhni!'

To byla pravda. Na tomto místě se objevil za úplně jiným účelem. Ohlédl se směrem k jezeru. Ano, právě kvůli němu tu byl. Avšak... ten druhý nápad se mu taky nezdál špatný. Tolik špíny, kterou by mohl nadobro zlikvidovat. Temný pán by byl neskutečně šťasten a jemu by se dostalo obrovských poct...

'Dost! Vzpamatuj se, Harry. Mysli na to, co ti ta stvůra udělala. Vzpomeň si, nejsi zlý, jsi ten dobrý, ten, co se teď sebere a vyžene z hlavy všechny myšlenky na zabíjemí druhých!' Prudce zamrkal. Zbavit se toho bylo tak těžké. A proč by to vlastně dělal? Zasloužil si něco lepšího, něco, co mu může dát jen Voldemort, tak proč u něj nezůstat.

'Dobrá, poslední zkouška. Udělej ji a pokud si ani pak nevzpomeneš, vrať se k němu.' Pozvedl ruku a začal tvořit tři stejné ohnivé koule. Už dřív si všiml, že s tímto živlem dovede nevídané věci. Teď je dovede konečně plně využít.

Z koulí se začaly tvořit obrysy postav, dvou mužů a jedné ženy. Po chvíli... a tehdy by náhodný kolemjdoucí jen zalapal po dechu... se začaly plameny znehybňovat a vytvářet tak konkrétní rysy. A nakonec z nejasných golemů vyšli James, Lilly a Sirius. Vypadali přesně tak, jak si je Harry pomatoval buď ze vzpomínek, nebo z odrazu zrcadla z Erisedu. Jenže... pořád to byly jen věrohodné sochy bez života.

Harry se konečně vzpamatoval. Barva jeho očí se vrátila do normálu a on v nich ucítil slzy. Mohl je všechny opravdu znát, vyrůstat s nimi, zažít, jaké to je mít rodinu... Voldemort mu to všechno vzal a teď po něm chtěl, aby zabíjel, jinak mu vezme další část rodiny.

Rozestavěl sochy tak, aby tvořily rovnostranný trojúhelník, a sedl si doprostřed. Chtěl si užít tu maličkou chvíli klidu, kterou měl. Vz pomínal. Na co? Na smrt svých rodičů, zničené dětství, Voldemortovy pokusy jej zabít... Vždycky se dokázal vzpamatovat a jít dál. Pomáhaly mu Bradavice, ve kterých se cítil jako doma, důvěra kouzelnického světa a především jeho přátelé. Jenže jejich životy byly nyní ohroženy a on mohl udělat pouze jedinou věc, aby se nestalo něco špatného, něco, co by zavinil on buď kvůli svému vzdoru, nebo podřízení.

Pomalu vstal. Sochy se odsunuly do jedné řady a tím vytvořily průchozí cestu. Rozešel se.

Jeho kroky vedly přímo k jezeru. Nespěchal, ale ani se neloudal. Jeho hlava byla bez myšlenek, prázdná, stejně jako oči. Avšak ústa nesla náznak smířeného úsměvu, jenž prozrazoval brzký konec...

U břehu zastavil. Zhluboka se nadechl a jedním mávnutím ruky si vytvořil jakýsi most vedoucí k ohnivému ostrůvku vyrostlému přímo uprostřed vodní hladiny. Kdyby nebyl tolik pohlcen svým úkolem, nejspíš by se začal zabývat tím, jak je možné, že ví, že se svým ohněm dovede tolik věcí. Jenže teď už bylo pozdě. Opatrně si stoupl do ohně a když zjistil, že jej skutečně unese, pokračoval jistějším krokem dál.

Na ostrůvku na chvíli zavřel oči. Cítil se tak unavený... ale tohle musel dokončit.

Vytáhl hůlku. Mohl s ní provést pouze jedno kouzlo, ale to přece nevadilo. Víc nepotřeboval. Vydal ze sebe poslední povzdech a vyřkl ta slova: „Avada kedavra.“

Poslední, co viděl, než do něj narazil zelený paprsek, byly obrysy čtyř postav spěchající k němu. Někdo zakřičel. A pak nastala tma.

/////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////


Albus Brumbál nepatřil k lidem, které by jen tak něco překvapilo. Avšak když na pravidelné obchůzce kolem hradu spatřil nehybné postavy tří velice známých lidí, měl k tomu velmi blízko. Nikdy předtím neviděl tak věrohodně zachycenou podobu, pouze u těch, kterí zkameněli. Jenže Lilly, James a Sirius nežili. Byli mrtví a takhle je mohl zachytit pouze jediný člověk, Harry. Ovšem co ho donutilo takové dílo vytvořit? A kde vlastně od minulého týdne vězel?

Z přemýšlení ho vyrušil pohyb. Otočil se za ním a zažil to největší překvapení v životě. Ty sochy se hýbaly! Kdyby byl jedním z mudlovských věřících, nejspíš by se pokřižoval. To, co před sebou viděl, byli živí kouzelníci a čarodějka, žádné projekce ani nic jiného.

Zaražené sledoval, jak se Lilly prudce nadechla a začala se nechápavě rozhlížet kolem sebe. Otočila se na svého muže: „Co se stalo? Kde to jsme?“

Já nevím,“ odpověděl James, „ale očividně už nejsme mrtví.“

Sirius si jako první všiml Brumbálovy přítomnosti. „Pane řediteli! Za to můžete vy?“

Brumbál, stále zaražen, zavrtěl hlavou: „Obávám se, že o této situaci nevím o nic víc než vy tři. Ale znám někoho, kdo to vědet bude.“

Kdo?“ zeptal se James.

Harry.“

Harry? Myslíte našeho Harryho?“ podivila se Lilly.

Ano. Jenže je zde menší problém. Od minulého týdne nikdo neví, kde je. Přesto byl očividně zde.“

Siriu se rozzářil: „To přece není problém. Já ho najdu. Určitě je tu čerstvá stopa.“ Za chvíli kratší než mrknutí oka stál na jeho místě obrovský černý pes a začal čenichat.

Lilly a James se mezitím vyptávali Brumbála na Harryho. Dalo mu hodně práce jejich příval otázek zastavit. „Harry vám vše rád povypráví sám,“ odpovídal stále s mírným úsměvem na rtech.

Sirius se přeměnil zpět. „Našel jsem jeho stopu. Míří k jezeru. Na co čekáte? Pojďte.“ Nadšeně se rozeběhl.

Potterovi jej samozřejmě následovali. Dokonce i Brumbál zrychlil krok.

Stačilo se vymotat zpoza stromů a uviděli ho. Lilly si všimla hůlky v jeho ruce a vykřikla. Došlo jí, co má její syn v plánu. Avšak bylo pozdě. Poslední, co všichni viděli, byl oslnivý paprsek zeleného světla a tělo padající do vody, když zmizel ohnivý ostrov.

Poslední komentáře
11.11.2009 23:53:38: No tak, nanapinej nas:) Kdy bude dalsi kapitola? Ja chcu vedet jak to dopadne.
23.08.2009 19:46:17: Lidi klid, já ještě plánuju pokračovat, přece bych neoživila tři lidí jenom kvůli pár řádkům :-D...
16.08.2009 15:35:01: a nebo aspoň epilog - co ostatní?smiley${1}
04.08.2009 23:44:14: tak na tohle já nemám žaludek, a jestli nebude pokračování tak ani slov, poče s takovým koncem se ne...
 
Kdo chce, ať čte. Kdo nechce, ať odejde a nerozhlašuje, že nechce, neboť na to nikdo není zvědavý. Vaše kukajda